425. výročí rytířské investitury Kryštofa Haranta a Heřmana Černína

V sobotu 16. září  2023 uplynulo přesně 425 let od okamžiku, kdy byli na rytíře Božího hrobu v Jeruzalému pasováni významní čeští šlechtici Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a jeho švagr Heřman Václav Černín z Chudenic. Nešlo sice o první a zdaleka jediné české šlechtice, ale v cestopisu Kryštofa Haranta se dochoval popis tehdejšího pasování na rytíře, z něhož si dovolíme citovat tuto klíčovou pasáž. Za přečtení však stojí celá kniha, která vyšla pod názvem „Putování aneb cesta z Království českého do Benátek a odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta“ poprvé v roce 1608, neboť jde o jedno ze základních děl české renesanční literatury.

„V středu den památky svaté Lidmily, to bylo 16. dne měsíce Září, ráno jak se počalo rozednívati, přišel pro nás vicarius do sklepu, s 279 kterýmž jsme ven do kaply blahoslavené panny Marie vyšli, a odtud se gvardian se všemi mnichy a námi nahoru do kaply Calvariae aneb Golgata vedl, kdež na se vicarius roucho mešné vzal, a my stáli bosýma nohama, majíce svíce hořící v rukou; přistoupil pak k oltáři, který naproti východu stál, při straně polední, na místě, kde Krista pána na kříž přibíjeli, a tu nám mši četl. Po mši gvardian na se jiné mnohem pěknější roucho mešné vzal, a šel s námi odtud dolů do kostela až k jeskyni hrobu božího, kterouž jsme, mniši napřed, vicarius s gvardianem za nimi a my zadu, pořádně po třikráte vůkol obešli, zpívajíce hymnu nahoře dotčenou. Potom všel gvardian do jeskyně se dvěma mnichy, z nichž jeden epištolu a druhý evangelium zpíval. Byl pak na hrobě božím přistrojený oltář, na němž p. gvardian mši sloužil, a my mezi mnichy vně před kapličkou hrobu božího latinskou mši zpívali. Když bylo po pozdvihování, vedl jednoho každého z nás tří popořád vicarius do kapličky před oltář hrobu božího, a tu nás p. gvardian s mnohými ceremoniemi (jakž to v obzvláštní kapitole níže poznamenám) na rytířství hrobu božího pasoval a světil. Po vykonání toho všeho vyšli jsme zase ven do velikého kostela, a tu s svícemi hořícími opět po třikrát kaplu hrobu božího obešli a Te deum laudamus zpívali, až se čas domův navrácení přibližoval, v kterémž přišli Turci a nám kostel zase otevřeli, a jednoho po druhém čtouc, na dvorec před kostel vypustili, a to bylo okolo času poledního. I vracovali jsme se s radostí do kláštera, a tu s chutí obědvali, a ten den v klášteře zůstali.“
Tolik přes čtyři století stará ukázka. Cestopis si můžete zdarma stáhnout na webu Národní knihovny v Praze.