skip to Main Content
Současnost

Cíle existence řádu

Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského má starobylý původ. Papežové jej reorganizovali a obdařili privilegii; na základě historických, právních a duchovních vazeb je pod blahosklonnou ochranou Svatého stolce.

Řád je právnickou osobou kanonického práva, jak vyplývá z apoštolských listů Jeho Svatosti Pia XII. ze 14. září 1949 a Jeho Svatosti Jana XXIII. z 8. prosince 1962, a zároveň je právnickou osobou v Městském státě Vatikán, podle reskriptu Jeho Svatosti Jana Pavla II. z 1. února 1996. V důsledku své činnosti řád koná jakožto centrální organizace katolické Církve podle čl. 11 lateránské smlouvy z 11. února 1929.

Řád má za cíl:

  1. posilovat prožívání křesťanské víry svých členů v naprosté věrnosti papeži a podle učení církve, zachovávat základní principy křesťanské lásky a dobročinnosti, díky nimž je Řád základním prostředkem pomoci Svaté zemi;
  2. udržovat a podporovat kultovní, charitativní, kulturní a společenské aktivity a instituce katolické církve ve Svaté zemi, především ty, jež organizuje Latinský jeruzalémský patriarchát, s nímž je řád tradičně a úzce spojen;
  3. horlivě napomáhat zachování a šíření víry v těchto zemích a šířit zájem o ně u katolíků po celém světě, sjednocených v křesťanské lásce symbolem Řádu, i u všech křesťanských bratří;
  4. udržovat práva katolické církve ve Svaté zemi.

Členství v řádu

Rytířství je definováno jako sebeovládání, velkodušnost a odvaha. Kdo nemá pevnou vůli rozvíjet a prohlubovat ve svém životě tyto postoje, nemůže se nikdy stát pravým rytířem či dámou. Horlivost pro odříkání uprostřed naší společnosti hojnosti, velkodušné nasazení pro nejslabší a ty, kdo jsou bez ochrany, odvážný boj za spravedlnost a mír – to jsou charakteristiky Řádu Božího hrobu. […] Příkladné mravní chování a opravdové křesťanské cítění jsou hlavními předpoklady pro přijetí do řádu Božího hrobu. Prožívání křesťanské víry v poslušnosti ke Svatému otci je třeba prokázat v prostředí vlastní rodiny i na pracovišti, i ve spolupráci na křesťanských aktivitách ve vlastní farnosti a diecézi.

Preambule řádového Statutu z roku 1977

Ze striktně formálního hlediska Statut požaduje, aby byli přijímáni věřící katolíci, kteří již dovršili 25. rok života a kteří „se vyznačují příkladným morálním chováním, obzvláštní dobročinností vůči katolickým dílům ve Svaté zemi i vůči řádu, a kteří se rovněž zavazují k tomu, že takovými zůstanou i v budoucnosti.“ (Statut, čl. 5). Členství v Řádu je vyloučeno v případě, že je uchazeč členem organizací, jejichž povaha není slučitelná s katolickou naukou a mravy, anebo je členem tzv. samozvaných řádů, tedy takových, které nejsou uznány Svatým stolcem nebo udělovány suverénními státy.

Zájemci o členství v řádu, kteří jsou přesvědčeni o svém povolání rytíře nebo dámy Božího hrobu, se obracejí na místně příslušné místodržitelství či magistrální delegaci, které si vyžádají příslušné dokumenty (zejména doporučení duchovního správce), posoudí jejich způsobilost a případně je zařadí mezi kandidáty členství. Protože řád je sdružením věřících, jež se samofinancuje z příspěvků svých členů, požaduje členství v Řádu příspěvek na projekty ve prospěch různých iniciativ ve Svaté zemi (především na údržbu škol, nemocnic, kostelů, seminářů a podporu studentů či potřebných v oblasti Latinského patriarchátu jeruzalémského).

Pokud po určité době přípravy zájem kandidátky nebo kandidáta trvá a místodržitel či magistrální delegát usoudí, že je možné postulanty do řádu přijmout, je zaslána žádost řádovému velmistrovi, který po jejím prověření jmenuje kandidátku nebo kandidáta řádovou dámou či rytířem a stvrdí tento akt vystavením diplomu. Vydáním diplomu je kandidát(ka) součástí řádu, ale nemůže ještě používat řádový oděv a insignie. To je možné až po slavnostní investituře (pasování), kterou obvykle provádí kardinál velmistr osobně, případně jím delegovaný velkopřevor místodržitelství.

Řádové třídy a hodnosti

Řád má tři třídy:

  1. třídu rytířů a dam kolany
  2. třídu rytířů a dam, která se dělí na hodnosti:
    • rytíř/dáma
    • rytíř/dáma komtur
    • rytíř/dáma komtur s hvězdou (hodnost velkodůstojníka)
    • rytíř/dáma velkého kříže

Centrální vedení  řádu

Řád má hierarchickou strukturu, v jeho čele stojí kardinál velmistr. Je jmenován přímo papežem, jemuž je velmistr výhradně odpovědný. I proto se o Řádu Božího hrobu mluví jako o řádu „papežské subkolace“ a je považován za vatikánskou instituci. Řád Božího hrobu je řízen duchovním – kardinálem, ale většina z členů řádového vedení jsou laici, neboť řád je především laickou institucí, v níž se duchovní starají o rozvoj duchovního života členů. Všechny funkce vyhrazené laikům dnes mohou zastávat rytíři i dámy.

Velmistrovi v jeho úkolu pomáhá Rada velmistra, latinský patriarcha jeruzalémský je z titulu své funkce řádovým velkopřevorem. Prelát asesor má za úkol zastupovat velmistra, pokud nemůže vykonávat svou funkci nebo je jeho úřad uprázdněn. Vrcholným laickým představitelem řádu je generální guvernér, který spolupracuje s generálními viceguvernéry (v současnosti jsou čtyři, každý z nich má na starost jinou geografickou oblast řádu), oficiálním reprezentantem řádu je také generální místodržitel, členy Rady velmistra jsou i řádový kancléř, pokladník, ceremoniář a další rytíři či dámy v počtu maximálně dvanácti členů. Významné exekutivní funkce má i prezidium Rady velmistra, složené z generálního guvernéra, generálních viceguvernérů, řádového kancléře, řádového pokladníka a případně dalších členů jmenovaných velmistrem. Velmistr také může zřizovat různé poradní komise zabývající se konkrétní problematikou.

Řádový velmistr: Fernando kardinál Filoni
Řádový velkopřevor: Pierbattista Pizzaballa, latinský patriarcha jeruzalémský
Asesor: Tommaso Caputo, prelát Územní prelatury Pompeje
Generální guvernér: velvyslanec Leonardo hrabě Visconti di Modrone
Generální místodržitel: Agostino hrabě Borromeo

Aktuální a úplné složení Rady velmistra se nachází na vatikánských stránkách Řádu Božího hrobu.

Místní organizace řádu

Život řádu se odehrává především v místních organizacích: místodržitelstvích nebo magistrálních delegacích (jde o menší jednotky, většinou v počátcích existence řádové organizace na daném území). V jejich čele stojí místodržitel nebo magistrální delegát, za duchovní rozvoj je odpovědný i velkopřevor místodržitelství či magistrální delegace, který je většinou vybírán z biskupů daného území.

Řád je přítomen po celém světě: ve 27 zemích Evropy má celkem 35 místodržitelství nebo magistrálních delegací, ve třech zemích severní Ameriky 14 místodržitelství, ve střední a jižní Americe má v pěti zemích 6 místodržitelství, v Asii, Austrálii a Oceánii celkem 11 místodržitelství, v Africe jednu magistrální delegaci. Úplný a aktuální přehled místodržitelství lze nalézt v příslušné sekci o Řádu Božího hrobu na vatikánských webových stránkách.

Literatura

Tomáš Parma
Rytíři, dámy a poutníci.
Dějiny a současnost Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského a jeho působení v českých zemích
Olomouc: Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, 2020.
ISBN 978-80-88278-52-8, 432 stran.

 

Další četba
Filoni s papezem „Řád Božího hrobu je centrální institucí katolické církve“ →
Parolin-pietro-cardinal_CCEW-crop François Vayne: „Členové řádu jako vyslanci Svaté země“ →
Back To Top