Skip to content

Svatý Pius X., papež (1835–1914)
velmistr Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského (1907–1914)

„Obnovit všechno v Kristu, Omnia instaurare in Christo“ bylo heslem papeže, jehož volba po smrti Lva XIII. v roce 1903 byla pro mnohé (a možná i pro něj samotného) velkým překvapením. Giuseppe Melchiorre Sarto pocházel z chudé severoitalské rodiny a jako nadaný mladík vystudoval teologii, v roce 1858 se stal knězem, roku 1884 biskupem mantovským a v roce 1893 kardinálem a patriarchou benátským.

Po svém zvolení papežem 4. srpna 1903 se během jedenácti let svého pontifikátu zaměřil na reformu Církve. Dal novou tvář římské kurii, započal reformu kanonického práva (dokončenou za jeho nástupce vydáním Kodexu kanonického práva v roce 1917), již roku 1905 jmenoval prvního kardinála z Latinské Ameriky, nařídil práce na novém Katechismu římské diecéze (vydaném roku 1912), umožnil časté přijímání Eucharistie a brzké přijímání dětí, snažil se o jasné stanovení naukových pozic církve svým – možná až příliš přísným – zásahem proti modernismu. Zemřel 20. srpna 1914 necelý měsíc poté, co Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, poté, co v exhortaci Dum Europa již 2. srpna vyzval evropské národy důrazně ke snaze o mír.

„Pius X. byl také papežem, který plakal tváří v tvář světové válce, za jejíž první oběť byl považován, a prosil mocné, aby složili zbraně. Jak blízký je mi v této tragické době dnešního světa… Pius X. není zavřen do hranic minulých časů, nemají na něj monopol určité výlučné skupiny. Patří totiž Církvi dneška, lidem Církve, lidem pokřtěným jakéhokoli věku, kteří chtějí být věrní Evangeliu a svým pastýřům, kteří vnímají svaté jako opravdové životní modely a jako upřímné společníky na cestě za Ježíšem a za Evangeliem, přičemž čerpají z jejich příkladu a z voleb, které v životě vykonali. Ať žije svatý Pius X., ať žije v hlubinách srdce Církve dneška!
Papež František, předmluva ke knize Lucio Bonora, “Omaggio a Pio X. Ritratti coevi”, Edizioni Kappadue 2024.

Pius X. a řád Božího hrobu

V rámci svých reformních snah se věnoval i obnově papežských řádů a vyznamenání: brevem Multum ad excitandos ze 7. února 1905 obnovil starobylý Řád zlaté ostruhy a reformoval ostatní papežské řády: Kristův řád, Piánský řád, Řád sv. Řehoře a Řád sv. Silvestra. Krátce poté udělil latinskému patriarchovi jeruzalémského titul velmistra Řádu Božího hrobu. Protože se proti tomuto privilegiu postavil maltézský řád, Pius X. nakonec vyhradil titul velmistra pro svou vlastní osobu a jmenoval patriarchu svým místodržícím. Učinil tak prostřednictvím listu Quam multa ze 3. května 1907, jímž navíc doplnil rytířskou insignii o vojenskou trofej, na níž je zavěšen řádový jeruzalémský kříž. Řádu dal také oficiálně jeho oděv, tedy bílý rytířský plášť s červeným jeruzalémským křížem na levé straně hrudi: tento oděv nosí rytíři Božího hrobu dodnes.

Ty, v němž se zjevně snoubí pokora s velikostí, přísnost s mírností, prostá zbožnost s hlubokým učením, ty, papeži Eucharistie a katechismu, papeži nedotčené víry a neohrožené vytrvalosti: obrať svůj pohled na svatou Církev, kterou jsi tolik miloval a jíž jsi věnoval to nejlepší z bohatství, které tak štědře vložila do tvého ducha božská dobrota.

Pius XII., proslov po kanonizaci sv. Pia X., 28. května 1954.

Liturgická modlitba

Bože, tys naplnil svatého papeže Pia pastýřskou moudrostí a apoštolskou horlivostí, aby usiloval všechno obnovit v Kristu; prosíme tě: pomáhej nám, ať žijeme podle příkladu tohoto statečného obhájce katolické víry a dosáhneme věčné odměny. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Webové odkazy

  • Michele Bellino, Stories of a great history I, seriál o řádových velmistrech na centrálním řádovém webu, červenec 2021 (dostupné také v němčině, francouzštině, italštině a španělštině).
Back To Top