Úvodní poselství velmistra, Newsletter č. 72, květen 2024
Gutta cavat lapidem – kapka vyhloubí kámen, říkávali staří Římané, a rád bych tím otevřel tuto svou úvahu. Modlím se, ale nevidím žádné výsledky!
Některé části světa se snaží o mír, mezi nimi Svatá země, kde se násilí takřka nedá zastavit a modlitba, o kterou prosí papež i jeruzalémská církev, jakoby byla zbytečná a nikdo jí nenaslouchal. Tato dramatická situace dává vyvstat otázkám: proč? kým? Bohem? lidmi?
Kapka vyhloubí kámen, a víra nás učí, že modlitba není zbytečná. Ježíš to říkal svým učedníkům: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!‘, poslechla by vás.“ (Lk 17,6) Samo o sobě jde o neuvěřitelnou událost, protože moruše je mohutný strom, hluboce zakořeněný v zemi a odolný vůči větru.
Zde se nachází jádro problému: „Kdybyste měli víru“! Víra, velká jako maličké semínko, a vytrvalost podobná kapkám, které pravidelně dopadají, konají a vytvářejí něco na první a povrchní pohled nemožného.
Modlit se tedy neznamená jenom, že se neutíkáme ke zbraním a k násilí, ale znamená to pokračovat v prosbách, aby nejenom Bůh přišel na pomoc. Znamená to prosit, aby nám pomohli i lidé, zejména ti, kdo vedou národy a lidi a jsou za ně zodpovědní, aby nespali klidným spánkem, protože často jsou právě oni zdrojem násilí a válek, jejich lehkovážná rozhodnutí nevýslovně tíží celou populaci.
Modlit se s vírou, která je maličká jako hořčičné semínko a s vytrvalostí kapek, které znovu a znovu dopadají, přináší plody, ale je zapotřebí nechat čas a způsob na Bohu. A právě to mohou rytíř nebo dáma Božího hrobu konat na podporu své vlastní starostlivosti o Ježíšovu zemi v těchto dnech.
Fernando kardinál Filoni
Zdroj: Řádový newsletter „Jerusalem Cross“ č. 72, květen 2024. Překlad: © České místodržitelství OESSH, květen 2024.