Ve 14. století neznámý autor namaloval ukřižovaného Krista na zeď stáje v apulském městečku Galatone, které je místem původu rodičů kardinála Filoniho. Na místě této stáje dnes stojí nádherný barokní kostel, který vznikl v důsledku zázraku, jenž se měl odehrát 2. července 1621. Legenda říká, že Kristus na obraze odhrnul závěs, kterým byl zakrytý, svýma svázanýma rukama, aby se podíval na věřící, kteří jej uctívali, a poté je nechal rozvázané podél těla. Obraz je nazýván Svatý Ukřižovaný zbožnosti a je centrem náboženské úcty doposud. Obraz Ukřižovaného nám připomíná centrální tajemství naší víry: ukřižování, smrt a zmrtvýchvstání Páně. Při příležitosti začátku oslav 400. výročí zázraku v Galatone pronesl kardinál Filoni homilii, jejíž text přinášíme.
Když uvažujeme o tajemství našeho Vykoupení, může nám připadat označení „Svatý Ukřižovaný zbožnosti“ poněkud zvláštní. Slovo „zbožnost“ však ve skutečnosti neznamená „zbožný“ pocit, ani nechce naznačit emoce při pohledu na ubohého člověka, který trpí. Svatý Pavel nám nabízí obdivuhodnou syntézu své kristologie ve slovech: „Ten, který přišel v lidské přirozenosti, byl ospravedlněn Duchem, ukázal se andělům, byl hlásán pohanům, došel víry ve světě, byl vzat do slávy.“ (1Tim 3,16) a uvádí ji tvrzením, že je naší velkou povinností vyznávat „hluboké tajemství zbožnosti (pietas)“, tedy „vášnivé“ Boží náklonnosti a lásky k nám, lásky, která se obětuje lidství, lásky která proměňuje a otevírá.
Obraz Ukřižovaného, který zde uctíváme, představuje Ježíše s purpurovým pláštěm na ramenou, za nímž je vidět kříž, Ježíše, který stojí uprostřed hrobu s lehce nakloněnou tváří, plnou hlubokého pokoje.
Purpurový plášť byl symbolem královské moci a vlády. Na Kristových ramenou však nespočívá velikost císařské moci, ale hluboké tajemství utrpení, ponižované osoby, které se vysmívají její trýznitelé, římský prokurátor a vůdci lidu, kteří proti němu poštvali zástup. Ježíšův plášť je pláštěm služby, pláštěm vlastního mučednictví i pláštěm toho, k čemu bude po vzoru svého Pána povolána také Církev, pláštěm útrap věřících a pronásledování tolika svých synů v průběhu staletí.
Kříž se z nástroje smrti používaným římskými soudci pro nejtěžší provinění a vyhrazeným otrokům stal nástrojem smíření a spásy, takže Pavel mohl Galaťanům napsat, že se chlubí křížem našeho Pána Ježíše Krista (srv. Gal 6,14) a připomenout obyvatelům Korintu, že kříž byl pohoršením pro Židy, bláznovstvím pro pohany, ale pro věřící je ukřižovaný Kristus mocí Boží a Boží moudrostí (srv. 1Kor 1,23–24).
Obraz Krista, který stojí uprostřed hrobu, značí nejenom tajemství jeho smrti, ale zároveň i zmrtvýchvstání. Ježíš je živý. Svým zmrtvýchvstáním ukonejšil rozrušené duše, překonal překážku zděšení, do nějž bylo uzavřeno lidstvo, ženy i učedníci, kteří jej pohřbili, a zmátl mysl farizeů i Pilátovu. Rozhodujícím momentem těchto tajemství se stalo zmrtvýchvstání. Nešlo o reanimované mrtvé tělo, ale o něco naprosto odlišného od jakékoli formy revitalizace, již občas dokáže dnešní medicína. Jedná se o novou dimenzi existence, kterou Ježíš získává a dává ji i nám: „Já jsem vzkříšení a život“ (Jan 11,25).
Když nahlížíme tajemství zobrazené na ikoně Ukřižovaného, každého z nás zaujme jeho tvář plná utrpení, ale také hlubokého pokoje, a každý z nás se ptá: Co mi dnes chce Kristus říct?
Zázračný okamžik, který si připomínáme, závoj odhrnutý rukama, které se zbaví svých pout, nám možná má říci, že Kristus k nám chce mluvit, že se mi chce dívat do očí, že očekává, že se na něj budu dívat, že chce začít dialog o životě zničením hříchy, že touží, abych pochopil, že není daleko ode mne, že není lhostejný ni vůči mně, ani vůči světu, v němž žijeme.
Prorok Izajáš vykřikl svou trýznivou prosbu: „Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory!“ (Iz 63,19). Syn Boží, jenž se stal i Synem člověka, opravdu roztrhl nebe, otevřel dialog, odhrnul závoj z očí naší mysli, jak říká sv. Pavel (srv. 2Kor 3,16), touží po tom, aby pokračoval v dialogu s tímto světem, světem uzavřeným, egoistickým, pohanským, světem, v němž se Bůh nepopírá, ale nejčastěji se o něm vůbec neví, je skrýván, vyhýbá se myšlence na něj, v hloubi s cynickou netečností, protože se přeci nic nezmění.
Rád bych si myslel, že důsledkem této naší oslavy a tohoto výročí nebude pouze další kronikářská událost, ale vhodná příležitost hluboké duchovní obnovy, zvlášť v kontextu této pandemie, která nám všem dala novou míru a nové rozměry. Ježíš ještě jednou zvedá závoj a chce, abychom obnovili naši víru ve znamení Kříže i v prostředí tolika křížů, které nám každodenně přinášejí úzkost a utrpení, žádá po nás úkon důvěry v Boží milosrdenství, smíření v rodinách, hluboké obrácení. Nechme se tedy smířit Kristem! Učme se milovat v míře Kříže a Ukřižovaného, který zvedá závoj naší přetvářky a dívá se nám stále přímo do očí. Amen.
Fernando kardinál Filoni
14. září 2020
Zdroj: Webové stránky Rady velmistra OESSH. Překlad: © Česká magistrální delegace OESSH, 2020.