skip to Main Content

Svatý Řehoř popisuje s velkou emocí událost, jejímž svědkem byl v Nysse, svém biskupském městě, ve 4. století: “Co jsme to viděli! Světlo svící podobné ohnivému oblaku, svící, které září v noci. Po celou noc k našim uším doléhaly dlouhé hymny a duchovní písně, jako řeka radosti, která skrze naše uši protéká k naší duši a naplňuje nás svatou nadějí.”

Tento dobrý biskup nám popisuje svou zkušenost, již prožíval před mnoha staletími během velikonoční vigilie, podobou zkušenosti, kterou mnozí z vás budou prožívat v nejbližších dnech. Církev zdůrazňuje, že tato noční vigilie je „nejdůležitější a nejvznešenější ze všech slavností“. Možná, že ne všichni budeme zakoušet milost „řeky radosti, která skrze naše uši protéká k naší duši“, ale prosím vás všechny, aby nás velikonoční slavnost „naplnila svatou nadějí“. Zpěv Exultet během vigilie totiž prohlašuje:

To je ta noc, v níž Kristus pouta smrti rozlomil a jako vítěz vystoupil z hrobu. […] A tak posvěcená tato noc zahání hříchy, smývá viny,
hříšníkům vrací nevinnost a zarmouceným radost;
zahání nenávist, vytváří jednotu srdcí a pokořuje zlé moci. 

Rytíři a dámy Božího hrobu jeruzalémského, dokážeme učinit svým onen postoj naděje, který je pro křesťany tak typický? Je v nás víra dostatečně živá, aby naplnila naše srdce zpěvem díků za přeslavné tajemství Kristova Zmrtvýchvstání? Jako členové našeho řádu máme na toto tajemství zvláštní nárok! Navzdory temnotě, krutosti a nenávisti, které hrozí zmocnit se životů a srdcí ve Svaté zemi, se uprostřed tohoto všeho nachází prázdný Hrob, který je prázdný proto, že Kristus z něj vstal, navěky a absolutně živý. Ať je temnota, která se může nacházet i v našich srdcích, jakákoli, Kristus nám oznamuje poselství naděje: „Nebojte se! Zvítězil jsem nad světem.“

Přijmout plášť Božího hrobu jeruzalémského znamená slavnostně se zavázat k hlásání tohoto poselství naděje prostřednictvím stylu, jímž jako katolíci žijeme a prostřednictvím kroků, jimiž přinášíme naději do Svaté země.

V plnosti mimořádného jubilea milosrdenství a na vrcholu liturgického roku církve se mohou rytíři a dámy zamyslet nad intenzitou a) jak naší osobní víry, b) tak i naší snahy o dosažení cílů našeho řádu.

  1. jako členové řádu jsme v očích společnosti považováni za zodpovědné katolíky a Církev od nás očekává, že naše osobní životy o tom budou svědčit.
    • Jak intenzivní je náš svátostný život, tedy naše hluboká zbožná úcta ke mši svaté, Nejsvětější Svátosti a jak častá je naše pravidelná účast na svátosti smíření?
    • Rosteme osobně v našem poznání a plném zapojení do Kristova učení a jeho disciplíny?
    • Jak jsme aktivní v naší farnosti a v naší diecézi, především ve vykonávání duchovních a tělesných skutků milosrdenství?
  2. Zavázali jsme se k dalšímu nasazení především ve vztahu ke Svaté zemi:
    • Jakým způsobem přispíváme ke „zlomení pout smrti“, rozptýlení nenávisti a rozvoji svornosti v této zemi?
    • Je naše místodržitelství informováno o aktuální situaci a bojích našich křesťanských bratří a co děláme, abychom probudili pozornost našich členů k těmto otázkám?
    • Když máme příležitost, nosíme naše pláště a insignie během slavení místní církve (například o Velikém pátku) a zprostředkováváme ostatním katolickým věřícím zprávy o Řádu a jeho duchovní i hmotné podpoře našich křesťanských bratří ve Svaté zemi?
    • Co děláme proto, abychom přitáhli mladší členy a zapojili je do řádových aktivit?

Stejně jako náš generální guvernér a ostatní vrcholní představitelé řádu jsem si také já plně vědom toho, že rytíři a dámy našeho řádu na celém světě se opravdově snaží o svatost. Spolu s patriarchou Fouadem Twalem jsme stále překvapování a inspirováni horlivostí tolika lidí, kteří udržují při životě plamen víry ve Svaté zemi. Díky!

Když papež František ohlašoval svatý rok milosrdenství, soustředil se na Ježíše a jeho poslání včera i dnes: „Znamení, která činí, zejména vůči hříšníkům, chudým, vyloučeným, nemocným a trpícím lidem, jsou znamením milosrdenství. Všechno v Něm mluví o milosrdenství. Nic v Něm nepostrádá soucit.“ (Misericordiae vultus, 8). Kéž je možné říct stejná slova i o našem Řádu Božího hrobu i o každém z jeho členů.

Přeji Vám svatý velikonoční čas.

Edwin kardinál O’Brien

Zdroj: Webové stránky Rady velmistra OESSH. Překlad: © Česká magistrální delegace OESSH.

Back To Top