Obnovení latinského patriarchátu v Jeruzalémě
Pius papež IX.
Na věčnou paměť záležitosti.
Není slavnějšího města v náboženské tradici, není křesťany obývaná oblast tak plná vznešených a ctěných významů, jako je město Jeruzalém a oblast Palestiny. Toto město zahrnuje slavné památky na činy našeho Pána Ježíše Krista, a samotným svým vzhledem jaksi podává svědectví o příkladu svatosti a ctností, jimiž jej zušlechtil božský Vykupitel lidského pokolení, a proto se nestalo, že by toto město ztratilo obrovskou úctu křesťanů již od samých počátků Církve. Stačí jen zmínit tu skutečnost, že ve městě Jeruzalémě se nachází onen slavný Hrob, v němž náš Spasitel po své smrti tři dny spočíval a z nějž třetího dne ze smrti obdivuhodným zázrakem triumfálně vlastní silou vstal, a potvrdil tak božský původ náboženství jím založeného. V tomto městě a v této zemi Kristus hlásal vznešená tajemství náboženství a předal křesťanům pokyny pro to, aby žili skromně, spravedlivě a zbožně, zde na apoštoly sestoupil Duch svatý, zde dlouho přebývala s apoštoly blahoslavená Panna Maria, zde byl slaven první apoštolský sněm, zde byl božskou mocí osvobozen svatý Petr, když jej zajal Herodes. Opomineme další skutečnosti, jimiž jsou naplněna Evangelia a Skutky apoštolské, a které ukazují, že v městě Jeruzalémě a v celé této zemi není místa, které by nebylo spojeno s dějinami Kristova života, jeho smrti, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení, nebo se zázraky, které vykonal, či nepřipomíná některou význačnou a spásonosnou událost z jeho života. Křesťanský lid ve všech dobách přicházel, aby tato místa uctíval. Zbožná ústav křesťanů vůči Palestině se soustředila především na hrob našeho Pána. Když město upadlo do barbarských rukou, evropská knížata vyrazila do těžkých a opakovaných válek, aby jej znovu získala a aby osvobodila věřící z velkých obtíží a z nespravedlivého otroctví, kterým trpěli. Připomněli jsme zde tyto skutečnosti, protože dokazují, že město Jeruzalém a oblast Palestiny jak v dobách dřívějších tak i dnes si zasloužila úctu křesťanského lidu.
Ohledně církevní hierarchie není v církevních dějinách známo nic, co by bylo tolik uctíváno, jako sídlo biskupa v Jeruzalémě a jeho důstojnost. Pokud pomineme starší doklady, je jisté, že na prvním nicejském koncilu slaveném v roce 325 byl vydán kánon VII, který stanovuje, že „protože je starobylou zvyklostí a tradicí, aby byl biskup Aelie (Jeruzaléma) ctěn, ať se mu dostává všeho, co tato pocta zahrnuje“. Všichni vědí, že v následujících dobách se jeruzalémské církvi dostalo patriarchální hodnosti a práv. Obecně je také známo, že po několika dalších staletích, když evropská knížata dobyla Jeruzalém a vzniklo jeruzalémské království, začali latinští patriarchové. Nemálo mužů latinského obřadu se stalo patriarchy a IV. všeobecný lateránský koncil, který se odehrál za papeže Inocence III. v roce 1215 potvrdil patriarchální důstojnost jeruzalémské církve. Politický vývoj a prohry evropských vojsk způsobily, že město Jeruzalém padlo zpět do muslimských rukou. Latinští patriarchové jeruzalémští v důsledku toho nemohli zůstat na místě a nemohli pečovat o stádce sobě svěřené. Proto naši předchůdci, římští pontifikové, museli zavést jiný způsob jak se postarat o tyto věřící, i když nepřestali jmenovat jeruzalémské patriarchy, byť je vyjímali z rezidenční povinnosti, dokud jeruzalémská církev bude v područí nevěřících.
V naší době se ukazuje, že tyto překážky jsou již překonány, takže latinský patriarcha již může pobývat v Jeruzalémě a dbát o spásu svých oveček. My pak, když jsme nezaslouženě byli pozvednuti na stolec sv. Petra a po zralém uvážení, jsme mezi ostatními přečetnými záležitostmi Církve soustředili naši pozornost na tento problém a pro užitek náboženství a rozšíření katolické víry i z důvodu starobylého stolce jeruzalémského a důstojenství, které mu právem náleží, s přihlédnutím k dnešnímu vývoji, chceme poslat do Jeruzaléma patriarchu latinského ritu.
Nejprve jsme chtěli tuto tak závažnou záležitost svěřit k podrobnému prozkoumání a projednání našim ctihodným bratřím, kardinálům svaté římské církve, kteří stojí v čele posvátné Kongregace pro šíření křesťanské víry. Jejich jednomyslným rozhodnutím bylo, aby se v jeruzalémské církvi obnovil výkon patriarchální autority. Když jsme byli zpraveni o jejich rozhodnutí, horlivě jsme se modlili o Boží pomoc v tak závažném rozhodnutí, abychom je učinili šťastně a pro větší dobro Církve. Po delším a zralém zkoumání rozhodnutí této Kongregace jsme se rozhodli, že bezodkladně uvedeme toto rozhodnutí ve skutek.
A tak z autority všemohoucího Boha a svatých apoštolů Petra a Pavla i z naší vlastní obnovujeme v Jeruzaléme výkon jurisdikce latinského patriarchy a prohlašujeme, že bude mít povinnost rezidence v onom městě, jako tomu bylo dříve. Co se týká hranic patriarchátu, přikazujeme a určujeme, aby až do doby, než bude tímto Apoštolským Stolcem stanoveno jinak, byly autoritě tohoto patriarchy podřízeny ty oblasti a místa, které jsou nyní podřízeny jurisdikci našeho milovaného syna, kvardiána Svaté země Řádu menších bratří svatého Františka a kustoda Božího hrobu. O ustanovení a jmenování sufragánních biskupů patriarchy zveřejníme naše rozhodnutí později, a vyhrazujeme to úsudku Našemu a našich ctihodných bratří kardinálů Kongregace pro šíření víry. Přikazujeme, aby byla vypracována instrukce této kongregace, kterou naší autoritou potvrdíme, aby stanovila pravidla pro Kustoda Svaté země a ostatní řeholníky serafínského řádu ve Svaté zemi i všechny další duchovní podřízení latinskému patriarchovi v Jeruzalémě, aby se jimi mohli řídit a zachovávat je.
To jsme rozhodli pro důstojnost náboženství, pro rozvoj katolické víry v oněch oblastech a pro větší užitek Církve u oněch národů, a doufáme, že s Boží blahovůlí a požehnáním to bude úspěšné. Jakákoli protikladná ustanovení, formulovaná i výslovnou zmínkou, jsou derogována. Chceme také, aby přepisy této listiny, nebo její tiskem vydané kopie, když budou předkládány a ukazovány, měly stejnou důvěryhodnost jako tato listina, pokud budou podepsány libovolným veřejným notářem, a vybaveny pečetí osoby církevního důstojenství.
Dáno v Římě u Panny Marie Větší, pod rybářským prstenem, dne dvacátého třetího měsíce června, roku 1847, ve druhém roce Našeho pontifikátu.
Za pana kardinála Lambruschiniho A. Picchioni, substitut
Zdroj: Pii IX Pontificis Maximi Acta, Pars Prima, Romae: Typographia bonarum artium 1854, s. 59–63.
Překlad: © Česká magistrální delegace Řádu Božího hrobu, září 2022.