Projev patriarchy Pierbattisty Pizzabally v průběhu slavnostního vstupu nového nuncia a apoštolského delegáta, J. E. Adolfa Tita Yllany, do baziliky Božího hrobu, Jeruzalém 30. září 2021
“Pak za ním přišel i Šimon Petr a vešel do hrobky.” (Jn 20,6).
Nejdůstojnější Excelence,
vítejte v Jeruzalémě a vítejte zde, u Božího hrobu, v srdce mateřské církve v Jeruzalémě, jejímž hlavním posláním je uchovávat památku smrti a zmrtvýchvstání Krista, nejenom prostřednictvím svátostí, které církev neustále slaví ve všech společenstvích, ale tak prostřednictvím vazby na toto fyzické Místo, jež vnímáme jako znamení naší víry.
Při důležitých okamžicích našeho církevního života – a tento k nim patří – se naše Církev usebraně shromažďuje u tohoto místa, aby si připomněla, že každý začátek, každá volba, každé upřesnění církevní orientace musí vycházet právě odtud, začínat skloněním hlavy a padnutím na kolena v této malé stavbičce, aby nám to připomínalo, že život Církve vyvěrá právě odtud, a že naše projekty budoucnosti musíme stavět právě a jenom na tomto místě, a ne jiném, že tedy musíme vycházet z velikonoční připomínky, která je základem naší naděje a života světa.
Spolu se mnou jsou zdě i všichni katoličtí biskupové ve Svaté zemi: Melchité, Maronité, katoličtí Syřané, Chaldejci, katoličtí Arméni, i latinští katolíci. Jsou vyjádřením mnohotvaré tradice Církve ve Svaté zemi. Určitě učiníte zkušenost, že jsme Církví, jíž zcela jistě nechybí výzvy, ale v četnosti jejích aktivit a iniciativ budete také moci poznat i její životnost a krásu. Tyto aktivity a iniciativy určitě uvidíte v pozornosti věnované školství a akademickému výzkumu, ve zdravotní péči, ve službě mladým, v početných farnostech rozesetým po celé oblasti, v bohaté přítomnosti řeholníků a řeholnic, v rozličných pastoračních a společenstvých aktivitách, které Církev uchovává, a doprovází také vlastní společenství na jeho cestě.
Naše Církev také mluví mnoha jazyky, je mnohobarevná a pro některé z nás také překračuje hranice různých zemí. Arabština je hlavní řečí pulzujícího srdce Svaté země, arabské a zejména palestinské komunity, přestavující paměť a kořeny z nichž vyrůstá duchovní a hmotná stavba Církve. Tento lid ještě nevidí završení své touhy po míru a pokoji ve své zemi, ale zárlivě střeží vlastní tradice, je hrdým strážcem křesťanské památky Svaté země.
Spolu s ním jsou zde i křesťané hebrejského vyjadřování, zahraniční pracovníci, migranti. Naše Církev je církví poutníků, kteří sice nyní nemohou být přítomni z důvodů pandemie, ale zůstávají integrální součástí našeho církevního života.
Mnohotvarost církevního života ve Svaté zemi se projevuje i přítomností všech křesťanských církví, které zde stejně jako my mají své kořeny. Udržujeme s nimi v živoucí, plodné a cenné vztahy. Svědčí o tom nejenom přítomnost křesťanských autorit na dnešním slavení, ale budete se o nich moci přesvědčit během vašich návštěv v farních společenstvích, kdy se s nim setkáte a budete si moci uvědomit pouta, která nás navzájem pojí.
Jsme Církev, která žije a jedná ve společnosti, která je z valné části muslimská nebo hebrejská. Mezináboženský dialog je ustavujícím prvkem naší identity. Není to vždy jednoduché, ale dialog vychází z reálného života, není jen akademickou záležitostí, a proto je něčím podstatným.
Jsme Církví, která dlouhodobě žije v politickém a společenském kontextu, který je zraněný a rozdělující. Izraelsko-palestinský politický konflikt pohlcuje velkou část naší energie a nachází vyjádření nejenom v opakovaných vojenských střetech, ale také v soustavném úsilí budovat normální život, tak vyčerpávajícím a únavném: přemísťovat se, pracovat, setkávat se, slavit, to jsou činnosti, které nikdy nejsou samozřejmé a bezprostřední.
Velmi rychle se setkáte s důsledky toho všeho: zášť, předsudky, nepochopení, podezřívání, strachy, únava se objevují tak často v našich proslovech, a mají své místo v mnoha srdcích. Setkáte se však také s velkou rozhodností, nasazením, nadějí i přes to všechno, v mnoha organizacích a osobách, které se s touto skutečností nejsou schopny smířit, ale konkrétně a usilovně chtějí žít společně a v míru.
To vše naší Církvi připomíná, že pokleknou zde na tomto Místě, abychom střežili památku Kristovy smrti a jeho zmrtvýchvstání nás má přivést k tomu, abychom se sklonili před potřebami této Země a jejích národů. Stejně jako sem přišly ženy z Evangelia, aby pomazaly balzámem a olejem rány zmučeného Ježíšova těla, tak i my jsme povoláni rozlévat balzám naděje a olej milosrdenství do života našich společenství. My sami se máme stát balzámem a olejem, vonnou mastí zmrtvýchvstání a života.
Nejdůstojnější Excelence,
přinášíte nám sem, do Svaté země, přítomnost Petrova nástupce, papeže Františka. Ubi Petrus, ibi ecclesia – kde je Petr, tam je i Církev. Katolická Církev ve Svatí zemi, Církev – Matka v Jeruzalémě, i když je bohatá různými iniciativami a živoucí ve svém životě, není úplná bez Petra, jehož zde zpřítomňujete. Ujišťuji Vás, ve jménu všech přítomných, o naší naprosté spolupráci a především z tohoto místa i o naší modlitbě a přímluvě za vás, za službu, kterou mezi námi začínáte, a především za Svatého Otce i celou Církev.
Vítejte ve Svatém městě Jeruzalémě!
+ Pierbattista
Zdroj: Webové stránky Latinského patriarchátu jeruzalémského. Webové stránky Kustodie Svaté země.