Dne 30. října 2021 zahájila diecéze Latinského patriarchátu jeruzalémského diecézní fázi synodální cesty v letech 2021-2023. Patriarcha Pizzaballa při této příležitosti vydal pastýřský list, z něhož přinášíme podstatné části.
Všem kněžím, zasvěceným mužům a ženám i věřícím diecéze Latinského patriarchátu jeruzalémského
Učedníci na cestě do Emaus
Dva prchající učedníci, kteří diskutovali o svých problémech, o neúspěchu Kříže, se ocitli daleko od Jeruzaléma, bez zkušenosti s Kristem, a na cestě jej nalezli, aniž by vyvinuli jakoukoli snahu. Jde po cestě s nimi, odhaluje jim smysl Písem, především to, co se týká skandálu Kříže. Zastavuje se, láme s nimi chléb a otevírá jejich oči. Díky přítomnosti Krista uprostřed nich se stávají svědky jeho Zmrtvýchvstání.
Jaká může být synodální metoda pro Jeruzalémský patriarchát?
- Jít do Emaus, klidně i fyzicky, tedy na místa, kde se Kristus zjevil a mluvit o tom, co není v pořádku.
- Nestačí však jen říct, co není v pořádku, ale – stejně jako to udělal Kristus pro dva učedníky na cestě do Emauz – je důležité propojit naši životní zkušenost s Písmy. Vidět, jak Písmo může osvětlit významné skutečnosti našeho života a dát jim odlišnou perspektivu (Kříž Kristův a můj kříž).
- Tak odhalíme smysl Písem o Vzkříšení Kristově i o našem životě.
- Na tomto místě budeme lámat chléb a necháme Krista, aby nás přivedl zpět do Jeruzaléma.
- A oznámíme apoštolům, co jsme na cestě zažili.
Naslouchat životní zkušenosti
Běžně jsme zvyklí jednat každý ve vlastním kontextu: mladí s mladými, řeholníci s řeholníky, rodiny s rodinami, atd. Podle mne bude důležité, abychom se potkávali na všech úrovních: mládež s rodinami, setkávat se se staršími v domovech seniorů, navštěvovat domy, střetávat se s prostředími, která jsme dříve neznali, místní farnosti s cizinci, zahraniční pracovníci s místními věřícími a tak podobně. Více než nějaké teoretické diskurzy je užitečné setkat se s novými zkušenostmi a naslouchat jim, učit se od nich: je užitečnější jít do kláštera a naslouchat životní zkušenosti řeholnic, než dělat teoretické pojednání o řeholním životě. je výstižnější naslouchat životní zkušenosti farníka ve Svaté zemi, než vypracovat nádhernou teorii o místní církvi. Fyzicky se pohnout u vlastního farního domu, z vlastního centra, a setkávat se s jinou, nepoznanou skutečností místní Církve, by v mnoha případech mohlo znamenat důležitý rozdíl.
Plody synodální cesty
Od toho všeho nemůžeme očekávat dramatické změny nebo mimořádné plody. Plody přicházejí vždy až po delším čase, a jen tehdy, když se v dané oblasti skutečně pracovalo. Již to by bylo dostatečné, kdyby tento Synod byl počátkem nového způsobu setkávání se ve společenství, kde se všichni cítíme být účastni na životě druhých, sjednoceni v Ježíšově osobě, v srdci naší víry, která dává smysl našemu pobývání zde ve Svaté zemi, a která živí a osvěcuje lásku podpírající náš každodenní život.
Měli bychom to všechno dělat ne proto, že se to po nás chce, ale protože jsme přesvědčeni, že jde o velmi pěkný a užitečný okamžik pro život naší Církve. V naději, že tato cesta zahájená papežem Františkem znovu zažehne naši vášeň pro Církev, v očekávání brzkého setkání s vámi se všemi, Vám přeji všechno dobré a vzývám mocnou přímluvu blahoslavené Panny Marie, Královny Svaté země, aby nás na této cestě doprovázela.
Jeruzalém, 15. řijna 2021
o svátku sv. Terezie z Avily
+ Pierbattista Pizzaballa
Latinský patriarcha jeruzalémský