Pane kardinále!
Excelence!
Ctění pánové a ctěné dámy!
Děkujeme vám ze srdce za tento úkon vznešené úcty a synovské věrnosti, vážíme si těchto citů, které vyvěrají z vašich duší a současně i z institučních cílů Řádu, k němuž máte tu čest přináležet, který je rytířský a současně náboženský. Přijímáme s vděčnou pozorností jasný a vznešený hlas ve slovech, jimiž jste chtěli doprovodit vaši návštěvu a jimiž nám podáváte stručnou, ale výstižnou zprávu o duchu, který živí vaše sdružení, o náboženských a pomáhajících aktivitách, jimž se oddáváte a z nichž plynou hlavní zásluhy vašeho slavného bratrstva, o záměrech, které chtějí narýsovat vaši nastávající cestu novými stezkami plodné činnosti a přijmout před tímto významným shromážděním i před Námi samotnými čestný a velkodušný závazek, jenž budete zachovávat.
Toto setkání Nám dává příležitost, abychom povzbudili city a záměry, které nemohou než zasluhovat chválu a důvěru. Vaše instituce k sobě přitahuje zraky a úctu veřejnosti dvěma aspekty, jimiž se navenek vyznačuje: vnější hledisko, jímž jsou vaše uniformy, insignie, veřejná setkání a hledisko vnitřní, které spočívá ve vašem přilnutí ke katolické víře a katolickému životu, tedy k rytířství a službě Církvi a věci Ježíše Krista, zvlášť na Svatých místech, která byla prostou a nedostižnou scénerií Evangelia a dodnes jsou prostředím náboženských skutečností a zájmů, kterým Svatý Stolec a spolu s ním i celý katolický svět dávají vždy mimořádně velkou důležitost. Proto je možné říci, že vaši instituci řídí jediné pravidlo: vzájemná koherence a vyvažování jednoho aspektu druhým. K čemu by byla vnějšková znamení vašeho Řádu, kdyby nebyla naplněna významem upřímně prožívaného vyznání katolické víry jak uvnitř srdce, tak i ve stylu mluvy, který má proniknout celým životem rytíře Božího hrobu? Cožpak nejsou vnější znamení Vaší příslušnosti k Řádu prohlášením vašeho zapojení do vyvoleného a hodnotného rytířstva Kristova a zároveň symbolem, podnětem a poutem vaší věrnosti Kristově věci, vašeho příkladu ve společnosti, v níž žijete, vašeho nikoli netečného, pasivního a unaveného, ale aktivního, velkodušného a bojujícího přilnutí ke svaté Církvi?“
Taková chce a má být vaše příslušnost k Řádu Božího hrobu. Ať jsou vaše duše proniknuty tímto činným vědomím, tak zakusíte ve svém nitru hrdost na příslušnost k Řádu a dáte mu to nejlepší potvrzení smyslu jeho existence, jeho mocné plnosti disciplíny a činnosti, jeho největší úrovně zásluh a slávy.
My samotní známe dlouhou a náročnou cestu, po níž váš Řád musel projít v těchto posledních letech, aby se co do ustanovení i co do funkčnosti dostal do stavu, v němž se nachází nyní. Proto ze srdce toužíme, aby jeho cesta, dnes možná o něco jednodušší, mohla dojít svých cílů praktického uspořádání, rozvoje a blahobytu, morálního a duchovního lesku. S tímto přáním jde ruku v ruceš i prosba, která odpovídá nejenom vašemu Statutu, ale také Naší starostlivosti po onu požehnanou Zemi, kde se nachází Boží hrob, a kam jsme se i my mohli nedávno vydat, jak dobře víte na pokornou, ale velmi pohnutou a oslavovanou pouť: pokračujte v lásce k těmto Svatým místům, lásce, která je stále silnější a zbožnější; pokračujte ve svém hledání a úctě k zemi posvěcení kroky Syna Božího, který se stal Synem člověka; pokračujte v pomoci dobrých děl náboženství, vzdělávání, charity, které zde svědčí o houževnaté a láskyplné přítomnosti katolické Církve; zmnožte, jak jen můžete, vaše úsilí o duchovní i tělesný prospěch oněch národů, které naše setkání s nimi, tak živé a srdečné z jejich strany, tak přiblížilo k našemu srdci; a dejte jim najevo, že vaše křížová výprava chce být kruciátou lásky, svornosti, pokoje, kruciátou Kristova Evangelia, která ve službě katolické církvi a jejím nejvěrnějším a nejpilnějším synům chce jenom skutečnou spásu všech.
Máme důvěru, že toto přání s Boží pomocí bude vaše záslužné rytířstvo naplňovat, ze srdce vám všem žehnáme.
Zdroj: AAS 56 (1964), s. 572–574. Český překlad: © Česká magistrální delegace OESSH, 2020.