Skip to content

Úvod

Na jaře letošního roku 2020 vládne nad celou zemí strach ze smrtonosného viru. Tisíce rodin jsou zarmoucené. Více než kdy jindy se nacházíme u paty Kristova kříže a jako rytíři a dámy Řádu Božího hrobu se chceme o Velkém pátku spojit v modlitbě. Tato hrozná zkouška, kterou procházíme, je pro nás příležitostí, abychom prohloubili naši víru a svědčili o ní konkrétním způsobem. V naší modlitbě nechceme zapomínat na další situace utrpení, které jsou spojeny s aktuálními konflikty, které se nás možná nedotýkají přímo a prosíme Boha, aby světu dal uzdravení a pokoj.

I. zastavení: Ježíš je odsouzen ke smrti

Zeptal se Ježíše: „Odkud jsi?“ Ježíš mu však nedal žádnou odpověď. Pilát mu řekl: „Se mnou nechceš mluvit? Nevíš, že mám moc tě propustit, a že mám moc dát tě ukřižovat?“ Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou vůbec žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shora. Proto má větší vinu ten, kdo mě tobě vydal.“ Pilát se proto snažil ho propustit. Ale židé křičeli: „Když ho propustíš, nejsi přítel císařův. Každý, kdo se dělá králem, staví se proti císaři!“ (Jan 19,9–12)

Jak často jsem byl v zástupu těch, kdo volají po podřízení se politické moci a nehledí na své svědomí! Smrt dnes prochází mezi námi a dívám se na ni zblízka, a tak chci vyznat před mými bratry a sestrami všechny zrady Pána, které cítím jako svou vinu. Přítel politické moci a poct, tolikrát jsem já sám vydal Krista, ze zbabělosti nebo z pýchy! Odpusť mi, Pane, a udělej ze mne, člena Řádu Božího hrobu skutečného učedníka tvé královské vlády bez koruny, skutečného svědka tvého Království lásky a bratrství.

Otče náš.

II. zastavení: Ježíš přijímá kříž

Pilát řekl židům: „Hle, váš král!“ Ale oni se pustili do křiku: „Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!“ Pilát jim namítl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, ale jen císaře!“ Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován. Vzali tedy Ježíše. On sám si nesl kříž a šel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. (Jan 19, 15–17)

Hledím na tebe, Ježíši, který jsi na sebe vzal kříž – Ty, který jsi Boží Slovo učiněné tělem, živoucí Slovo nebeského Otce, které dává život veškerému stvoření. Chtěl ses ztotožnit s těmi nejubožejšími lidmi a vybral sis úděl odsouzených na smrt. Dnes, když svět prochází tragickou situací, stojíš vedle nás. Tvá Přítomnost se stále více blíží křížové cestě všech lidí. Dej, ať jako člen Řádu Božího hrobu také já mohu odvážně přijmout a nést nabízený kříž, a následovat tak tvé kroky, aniž bych hledal ty správné důvody k útěku od skutečnosti. V hloubi mého srdce vím, že tuto tíhu vezmeš na sebe ve skutečnosti ty, že nejsme sami a že veškeré utrpení, je-li spojeno se tvým utrpením, se stává pramenem nového života.

Otče náš.

III. zastavení: Ježíš padá poprvé pod křížem

„Všichni jsme bloudili jak ovce, každý šel svou vlastní cestou. Hospodin na něho uvalil vinu nás všech.“ (Iz 53,6)

Jako poutník Řádu Božího hrobu ve své mysli procházím o tomto Velkém pátku cestou Via Dolorosa v Jeruzalémě. Tvé pašije, Pane, nejsou jenom starobylou historií. Pokračují v našem světě. Vidím tě, Ježíši, jak padáš pod křížem, vidím tvé tělo, zkrvavené po bičování, tvou hlavu korunovanou trním. Docházejí ti síly. Kolika lidem už docházejí síly v nemocnicích, kde jsou zničeni utrpením, intubovaní, dýchají namáhavě kyslík z hadice… Odpusť nám nedbalosti při prevenci této nemoci. Společně se všemi, kdo onemocněli vážně koronavirem, se k tobě modlíme. Modlíme se k tobě za ně, namísto nich. Pro tvé utrpení, Kriste, ať je lidstvo vysvobozeno od zla, které jej utlačuje.

Otče náš.

IV. zastavení: Ježíš se potkává se svou Matkou

Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“ (Lk 1, 30–33)

Na stezce kříže se nacházíš i ty, Maria, protože jsi nalezla milost u Boha. Připomínáš si slova anděla v den Zvěstování a obnovuješ své bezpodmínečné „ano“, i přes drama, které se odvíjí před tvýma očima. Pohled Syna věčného Otce se střetává s tvým pohledem, plným slz a něhy. Dej nám svůj pohled, Maria, abychom i my mohli být svědky naděje v situacích, které nám připadají jako bezvýchodné. Paní a Královno Svaté země, patronko našeho Řádu, tobě svěřujeme ty nejvíce znevýhodněné ve Svaté zemi, především v těchto okamžicích pandemie. Svatá Panno, my všichni, rytíři a dámy, se chceme stále více stávat lidmi tvého „ano“, stále připraveni ke službě všem lidem, kteří jsou potřební a v nichž rozpoznáváme tvého Syna, Krista, který trpí.

Otče náš.

V. zastavení: Šimon Kyrénský pomáhá Ježíšovi nést kříž

Když ho odváděli, zadrželi jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem. Za ním šel velký zástup lidu, i ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. (Lk 23,26–27)

Jako členové Řádu Božího hrobu jsme byli vyvoleni ne k tomu, abychom byli vyznamenáni a nosili dekorace, ale k tomu, abychom ti pomáhali nést kříž, Pane Ježíši. Občas na to zapomínáme, ale kříž Tvých pěti ran, který nosíme na našich pláštích je zde, aby nám toto naše povolání připomínal. Podporuj v tomto poslání všechny členy Řádu i naše představené. Podobně jako Šimon z Kyrény, který byl ve Svaté zemi cizincem, se i my chceme starat o lidi, kteří trpí v zemi, v níž jsi žil ty a v níž jsi za nás položil život. Rozšiřujeme svůj pohled i své srdce a modlíme se k tobě za všechny, kteří potřebují pomoc v našem okolí, v našich městech, na našich ulicích, v našich farnostech: za nemocné, za staré, za osamocené a všechny, kdo jsou v této situaci ještě více oslabeni. Otevři naše oči a učiň nás otevřenými k žádostem o pomoc a solidaritu. Když budeme navzájem nést naše břemena (Gal 6,2), naplníme tvůj zákon, Kriste, náš Bratře a náš Pane!

Otče náš.

VI. zastavení: Veronika utírá Ježíšovu tvář

Král jim odpoví: „Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ (Mt 25,40)

Pane, buď oporou všem členům našeho Řádu, kteří pracují v oblasti zdravotnictví. Dej, ať dámy a rytíři, kteří pracují jako lékaři a zdravotníci jsou jako Veronika opravdovými „ikonami“ Boží něhy a blízkosti. Naše modlitba chce zahrnout i zdravotníky, lékaře a nemocniční personál i všechny, kdo se odvážně starají o ochranu a léčení našich nemocných bratří a sester. Vše, co dělají druhým, dělají tobě! Díky za jejich hrdinské svědectví v tomto čase koronaviru. Dej, abychom naši práci, ať je jakákoli, považovali vždy za naše poslání, abychom dávali vždy přednost službě lidem před ziskem. Dej, ať tato krize dá naší materialistické společnosti nově smysl toho, co je podstatné.

Otče náš.

VII. zastavení: Ježíš padá podruhé pod křížem

Sám sebe vydal na smrt, dal se přičíst ke zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za viníky. (Iz 53,12)

Každý z tvých pádů, Pane, je pro nás pozváním, abychom se spolu s tebou pozvedli a abychom se nikdy nenechali zbavit naděje, i když situace vypadá sebevíc beznadějně. V těchto okamžicích zdravotnické krize mnozí lidé na celém světě po týdnech uzavřenosti ztratili práci a nedostávají mzdu. Dej nám, prosíme, abychom viděli to, co pro ně můžeme konkrétně udělat. Mnoho lidí by v nadcházející ekonomické krizi mohlo ztratit svou důstojnost. Buď v onom „pádu“ vedle nich přítomen se svou láskou, inspiruj všechny nás, členy Řádu, abychom pro mnohé z nich byli nástroji pomoci, aby se mohli pozvednout, a především pro ty, kdo žijí ve Svaté zemi, kde jsou celé rodiny závislé na naší pomoci. Kriste, ty se zbavil všeho, abys nás spasil. Dej nám odvahu, abychom se zbavili alespoň něčeho také my, a mohli být dělníky spásy v tomto světě, ve kterém se všechno mění, ale ve kterém zůstává pevně stát tvůj kříž, znamení lásky a pokoje.

Otče náš.

VIII. zastavení: Ježíš potkává plačící ženy

Za ním šel velký zástup lidu, i ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi!“ (Lk 23,28)

V jakém světě vyrůstají naše dětí, Pane! Okamžiky, kterými nyní procházíme, nám dávají pochopit proč pláčeš nad všemi ženami světa a nad jejich dětmi. Z celého srdce tě prosíme za rodiče, otce i matky, ve Svaté zemi i na všech světadílech, aby dokázali vidět obtíže budoucích generací. My, rytíři a dámy Řádu Božího hrobu, chceme podporovat lásku ve všech rodinách, protože je zdrojem rovnováhy každého člověka. Především chceme toto všeobecné poslání, které jsi nám svěřil, uskutečňovat v našich vlastních rodinách. Chceme naše děti učit úctě k přírodě a k životu, chceme být průkopníky nového lidství, které se utvoří po této všeobecné válce proti viru, do níž jsme zapojeni všichni, i když každý jiným způsobem.

Otče náš.

IX. zastavení: Ježíš padá potřetí pod křížem

Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. (Flp 2,5–8)

Ježíši, nauč nás následovat tě a napodobovat tě. Když potřetí padáš pod křížem, dotýkáš se hlubin našeho lidského údělu. Kolik lidí už nedokáže snášet tíhu životních obtíží! Díky, Pane, za to, že jsi s námi „po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,20). Tato pandemie zabíjí tisíce lidských bytostí, často ty nejzranitelnější, v hrozných podmínkách. Pro dámy a rytíře Božího hrobu je to okamžikem víry v celou sílu tvé lásky, okamžikem pro to, jak ji dávat najevo, nést světlo na místa zahalená temnotou. Chceme rozsvítit plamen víry v tomto zkoušeném světě, být pokornými služebníky tvé Přítomnosti uprostřed mužů a žen naší doby.

Otče náš.

X. zastavení: Ježíš je svlečen ze svého šatu

Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty losováním. Potom si tam sedli a hlídali ho. Nad hlavu mu připevnili nápis s udáním jeho provinění: „To je Ježíš, židovský král.“ (Mt 27,35–37)

Ježíši, tvůj oděv utkaný z jediného kusu, tunika nesešívaná, nebyl roztržen, vojáci o něj metali los. Je to pokládáno za znamení jednoty tvé Církve, jednoty, k níž chceme přispívat. Až se vrátí doba společného setkávání a slavení v našich farnostech, vnukni nám gesta, která přispívají k jednotě, a dokud na tento okamžik čekáme, pomoz nám, abychom se zbavili naší sebelásky a naší touhy po ovládání. Dej, ať toto období nucené izolace tolika z nás slouží k našemu duchovnímu růstu, abychom s „obnaženou“ duší mohli vstoupit do vztahu s tvým Otcem, s naším Otcem, a byli si lépe vědomi toho, že všichni dohromady tvoříme neviditelným způsobem tvé tajemné Tělo, jedinou Církev nebeskou i pozemskou. Mnozí z nás nemohou přijímat tvé svátostné tělo, ale i přesto tvoříme jednotu. Nauč nás, Pane, přijímat tvé tělo duchovně.

Otče náš.

XI. zastavení: Ježíš je přibit na kříž

Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lk 23,39–43)

Pane, když jdeme na pouť do baziliky Božího hrobu, vnitřně znovu prožíváme pod Golgotou a před prázdným Hrobem tvé utrpení pro nás. Během oněch hodin, v nichž jsi trpěl na kříži, stojíme po boku skupinky žen a apoštola Jana. Díváme se na tebe, posloucháme tvá poslední slova. Naším posláním rytířů a dam je střežit tento poklad v našich srdcích, abychom se o něj mohli dělit s těmi, kdo jsou okolo nás. Ukazuješ nám, že nás nespasí naše ctnosti a naše úsilí, ale víra ve tvé nekonečné Milosrdenství a neúnavné odpuštění, které nabízíš svatému Dismasovi, dobrému lotru po tvé pravici, s nímž se jednoho dne chceme ztotožnit. Děkujeme ti za pastýře Božího lidu, kteří dnes pokračují ve zvěstování tvého Milosrdenství. Prosíme tě za papeže Františka, aby nepřestával vyzývat k pastýřské vynalézavosti v době, kdy nemáme přístup ke svátostem. Ochraňuj našeho velmistra, naše velkopřevory, převory, naše kněze a sešli jim svého Ducha, aby nás vedli v této době podvečerního soumraku, kterou prožíváme.

Otče náš.

XII. zastavení: Ježíš na kříži umírá

Když Ježíš přijal ocet, řekl: „Dokonáno je!“ Pak sklonil hlavu a skonal. (Jan 19,30)

Odevzdáváš Ducha. Ze tvého probodeného srdce tryskají krev a voda, pramen života pro mne, pro nás. Nosím znamení tvých pěti ran na mém plášti, připomínám si, že toto znamení je připomínkou na tvé utrpení a smrt. Jakým svědkem nekonečné plodnosti tvých ran jsem? Máme jako rytíři a dámy dostatečně jasno ohledně závazků, které jsme přijali? Prožíváme skutečně důsledně ono obrovské tajemství lásky? Velikonoce se blíží a chceme v modlitbě přijmout dar tvého Svatého Ducha, Ducha, který nás žene k tomu, abychom milovali a sloužili nejenom našim bratřím ve Svaté zemi, ale všem naším bratřím a sestrám lidem. Pane Ježíši, prosíme tě, dej nám svého Ducha, abychom našimi skutky lásky mohli již nyní být účastni trojičního života věčnosti, k němuž nás spolu se svým Otcem přitahuješ. Ve tvé přítomnosti je naše noc prozářena světlem.

Otče náš.

XIII. zastavení: Ježíšovo tělo je sňato z kříže

Mezitím už nastal večer. Protože byl den příprav před sobotním svátkem, přišel vážený člen velerady Josef z Arimatie, který sám také očekával Boží království, a odvážně šel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Pilát se podivil, že by už zemřel. Dal si proto zavolat setníka a ptal se ho, zdali je už mrtev. Když mu to setník potvrdil, daroval Josefovi mrtvé tělo. Ten koupil lněné plátno, sňal tělo, zavinul ho do plátna a uložil do hrobky. (Mk 15,42–46)

Příklad Josefa z Arimatie, vlivného muže své doby, může být pro nás, členy Řádu Božího hrobu, zdrojem inspirace. Obdivujeme jeho odvahu a jeho velkodušnost. Právě on získal ono drahocenné plátno, které je do našich dní svědectvím o tvém utrpení, Pane Ježíši. Modleme se, abychom měli Josefovu odvahu a přispívali i dnes k péči o tvé Tělo ve všech trpících lidech Svaté země, v oblastech jeruzalémského patriarchátu, především v této době pandemie. Myslíme na všechny staré lidi, kteří kdekoli na světě umírají následkem nemoci způsobené koronavirem bez opory hluboce lidského doprovázení a bez křesťanského pohřbu. Svěřujeme ti jejich duše, Ježíši, abys je přijal do svého Království. Modlíme se také za jejich rodiny, které jim nemohly být nablízku. Děkujeme ti, Pane, že jsi nám zjevil otcovství Boží a jeho nekonečnou lásku pro každého z nás, živé i zemřelé, společně tvořící součást úžasného společenství svatých.

Otče náš.

XIV. zastavení: Ježíšovo tělo je uloženo do hrobu

Bylo to v den příprav, právě nastávala sobota. Přitom ho doprovázely ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje. Podívaly se na hrobku i na to, jak bylo jeho tělo pochováno. Potom odešly domů a připravily si vonné věci a masti. V sobotu však zachovaly sváteční klid podle přikázání. (Lk 23,54–56)

Jakoby se zastavil čas, Pane, když jsi byl uložen do hrobu. Jakoby přestal běžet, nic opravdu nemá cenu. V této době postní jsme to trochu zakusili, mnozí z nás byli uzavřeni do svých domovů, nemohli si nic plánovat, čekali. Když však vidíme ženy, které tě následovaly, chápeme, že i v této hodině je možné pomáhat a být soudržný. Připravují vonné oleje a masti … co připravujeme my? Rytíři a dámy Božího hrobu nechtějí zůstat před dramatem prožívaným celým lidstvem se založenýma rukama. Dej, ať tam, kde se nacházíme, nalézáme gesta naděje, která můžeme udělat. Pomoz nám věřit, že po každé noci přichází nové ráno. Během vigilie před tím, než jsme byli přijati do Řádu, jsme symbolicky přijali meč, abychom bojovali. Připomeňme si, že se jedná o „meč Ducha“, tedy o Boží Slovo (Ef 6,17). Pomoz nám, Pane, uvádět do života tvé Evangelium, tvé živoucí Slovo.

Otče náš.

Závěr: Modlitba rytíře a dámy Řádu Božího hrobu.

Pane, pro tvých Pět svatých ran,
které nosíme na našich insigniích, Tě prosíme:
Dávej nám sílu, abychom milovali vše, co stvořil tvůj Otec,
a nejvíce ze všech naše nepřátele.
Osvoboď naši mysl a naše srdce od hříchu, od zaujatosti, od sobectví a od podlosti,
abychom byli hodni tvé oběti.
Sešli na nás, rytíře a dámy Božího hrobu, svého Ducha,
aby z nás učinil přesvědčené a upřímné vyslance pokoje a lásky mezi našimi bratry
a zvláště mezi těmi, kdo se domnívají, že v tebe nevěří.
Dej nám víru, abychom čelili všem bolestem každodenního života
a zasloužili si jednoho dne s pokorou, ale bez obav stanout po tvém boku.
Amen.

Back To Top