Adventní úvaha Mons. Jana Graubnera, velkopřevora České magistrální delegace Řádu Božího hrobu
O Slavnosti Krista Krále se v Breviáři čte úryvek z Origena na téma přijď tvé království. Zastavme se u jeho textu jako aktivní rytíři živého Krista Krále, nejen strážci jeho prázdného hrobu. Při našich modlitbách nejčastější modlitby, kterou nás on naučil, když říkáme: přijď tvé království, prosme, aby jeho království rostlo v nás, abychom mu dovedli odevzdávat vládu nad svým životem. „Neboť v každém svatém kraluje Bůh a každý svatý poslouchá Boží zákony, plné Ducha a Bůh v něm přebývá jako v dobře spravované obci.“ Mysleme na to, že „Boží království nemůže mít nic společného s královstvím hříchu,… přinášejme ovoce ducha, aby se v nás Hospodin mohl procházet jako v duchovní rajské zahradě.“
Přijď království tvé
Z pojednání „O modlitbě“ od kněze Origena (Cap. 25: PG 11,495-499)
Podle slov našeho Pána a Spasitele Boží království nepřichází tak, že by se dalo pozorovat, ani se nedá říci: Hle, tady je! nebo tam je! Neboť Boží království je mezi námi. (srov. Lk 17,20-21.) Vždyť to slovo je blízko, téměř v našich ústech a v našem srdci. (Srov. Řím 10,8; Dt 30,14.) Proto je jasné, že každý, kdo se modlí za příchod Božího království, modlí se nepochybně za to Boží království, které má v sobě: aby v něm vzešlo, neslo plody a nabývalo dokonalosti. Neboť v každém svatém kraluje Bůh a každý svatý poslouchá Boží zákony, plné Ducha a Bůh v něm přebývá jako v dobře spravované obci. Vždyť je při něm neustále Otec a spolu s Otcem kraluje v takové dokonalé duši Kristus podle slov Písma: Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. (Jan 14,23)
A budeme-li bez ustání postupovat, dojde Boží království, které je v nás, svého vrcholu tehdy, až se naplní, co řekl apoštol; že totiž Kristus, až se mu podrobí všichni nepřátelé, odevzdá království Bohu a Otci, aby byl Bůh všechno ve všem. (1 Kor 15,24.28) Proto se neustále modleme a vnitřně uschopněni přítomností Božího Slova, říkejme svému Otci, jenž je na nebesích: Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé. (Mt 6,9-10)
O Božím království je si ještě třeba uvědomit toto: Jako nemá spravedlnost nic společného s nepravostí a jako se světlo nesnáší s temnotou a Kristus s Beliárem, (srov. 2 Kor 6,14-15) právě tak nemůže být Boží království pohromadě s královstvím hříchu.
Chceme-li proto, aby v nás kraloval Bůh, ať v našem smrtelném těle nevládne hřích. (srov. Řím 6,12) Umrtvujme naopak své pozemské údy (srov. Kol 3,5) a přinášejme ovoce ducha, aby se v nás Hospodin mohl procházet jako v duchovní rajské zahradě a aby v nás kraloval on sám se svým Kristem sedícím v nás po pravici Otcovy duchovní moci, o niž prosíme. Ať tu sedí, dokud se všichni jeho nepřátelé, kteří jsou v nás, nestanou podnoží jeho nohou (srov. Žl 110/109,1) a dokud z nás nezmizí každá jiná vláda, síla a moc. (srov. 1 Kor 15,24)
Toto se může zajisté stát v každém z nás, a v každém z nás může být jako poslední nepřítel zničena smrt, (srov. tamtéž, v. 26) aby i v nás mohl Kristus říci: Smrti, kdepak je tvůj bodec? Peklo, kdepak je tvé vítězství? (srov. tamtéž, v. 55; srov. Oz 13,14) Nechť tedy již nyní to, co je v nás porušitelné, vezme na sebe svatost a neporušitelnost, a co je smrtelné, vezme na sebe Otcovu nesmrtelnost, (srov. 1 Kor 15,53.54) neboť smrt již byla přemožena. Aby tak v nás kraloval Bůh a my již nyní měli účast na dobru nového zrození a vzkříšení z mrtvých.
(proneseno při mši sv. na řádovém setkání v arcibiskupském paláci dne 2. 2. 2021)