Svatý Kříž

Jako rytíři Svatého hrobu se hrdě hlásíme ke kříži Kristovu, který máme ve znaku. Oslavovat kříž je však možné jen tehdy, když se dobře pochopí a to je trochu náročnější. Kdo má rád kříž? Sv. Pavel říká, že kříž jedny uráží, druzí ho považují za hloupost. My ho oslavujeme. Bylo by absurdní oslavovat kříž jako šibenici, kdyby neměla hlubší poselství, kdyby se nestala znamením spásy. Hle, tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Co čtu v knize kříže? Otec z lásky k lidem nám daroval sám sebe ve svém Synu. Syn z lásky k nám a z poslušnosti k Otci přijal kříž a na něm ukázal lásku k nám až do krajnosti. On se nejen stal jedním z nás, nejen opustil slávu nebe, ale stal se odsouzencem, vyvrhelem popraveným mimo město, tím posledním, ač spravedlivý, stal se pohrdaným, protože vzal na sebe naše viny i s jejich důsledky. Proto okouší opuštěnost Bohem. Kvůli nám se sám stal hříchem, který vzdaluje od Boha a vrhá do temnoty, do samoty bez útěchy. Je odepsaný. Ale všimněte si, že dokáže i v té opuštěnosti, když zvolá Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil, odevzdat svého ducha do jeho rukou. Tak jako nikdo neměl větší lásku, než Kristus, který za nás dal život, a to ještě v době, kdy jsme nebyli milování hodní, tak nikdo neměl větší důvěru, než on, který opuštěn Bohem se svěřil Bohu, opuštěn Láskou se odevzdal Lásce. (Chiara Lubichová, Výkřik, str. 62)

Je to zdánlivý paradox? Ano, a nejen zdánlivý. Protože je skutečný, platí i to, že On svou smrtí smrt zrušil. Moc smrti spočívá v tom, že bere smysl životu a všemu, co smrtí končí. Kristus dal smrti smysl, když z ní udělal oběť z lásky. Proto vzal smrti všechnu moc a zvítězil nad ní. Jen Kristus může říci: Já jsem život.

Tady musíme v úžasu ztichnout a můžeme jen volat: Klaníme se ti, Pane, Ježíši Kriste a děkujeme ti. Nemůžeme reagovat jinak. My jsme si sice na znamení kříže zvykli a proto nás možná už tak neoslovuje. Ale jestli oslava tohoto znamení spásy, znamení bezmezné lásky a důvěry, znamení tajemství věčného života, probudí v našem srdci touhu více mu rozumět a také osobně odpovědět, prožíváme ji dobře. Hned v úvodní modlitbě jsme prosili: Dej, ať pochopíme, že jeho smrt na kříži je vítězstvím nad smrtí. Kéž bychom uměli znamení kříže dobře číst! Pak bude stačit mít oči otevřené a nechat se přitahovat každým pohledem na kříž v bytě, na krku, v poli či na rohu ulice nebo na věži vzdáleného kostela. Pokaždé k nám bude mluvit o Boží lásce, o oběti z lásky, která dovede proměnit každou bolest, ztrátu, zklamání, prostě každou nehodnotu v poklad.

Snad by dnes mohl v kázání pokračovat každý sám a vyjmenovat si, nebo doma dokonce i napsat, mnohá slova vyjadřující skutečnosti, v nichž můžeme poznat kříž: nemoc, únava, ztráta zaměstnání, nepříjemný spolupracovník či soused, zlobivé dítě, vlastní neschopnost, blamáž, ujetý vlak, ztracená šance, nějaký handicap… To všechno jsou možnosti objevit svatý kříž, který stačí přijmout s láskou a trpělivě nést, abychom se připodobnili Kristu a měli účast na vykoupení světa. Snad přijímáme kříž v mnoha podobách, ale pak přijde najednou situace, kdy nemůžeme pochopit, proč to potkalo zrovna nás, či zrovna teď a ještě takovým způsobem. Tak to je právě ta nejlepší situace k projevu důvěry, že jde o kříž, který je nástrojem spásy, o příležitost důvěrného setkání s Ukřižovaným. Ten kříž je třeba jen pozvednout. On nepřestane být těžký, ale zprostředkuje setkání s Bohem. Pak už nás nebude kříž urážet, nebudeme ho považovat za hloupost, ale ve škole kříže najdeme moudrost kříže, jaké učil apoštol Pavel jen ty nejpokročilejší.

Vraťme se však k pohledu na kříž. Snad v žádné zemi není v terénu tolik křížů jako u nás. Máme stálou příležitost vidět kříž jako znamení, kterému rozumíme, jako výzvu, na niž bezprostředně odpovídáme, jako povzbuzení k ochotě dál milovat i důvěřovat, jako pozvání vstoupit do tajemství života.

Máme mnoho škol a kurzů, moudrých učitelů. Té nejvyšší moudrosti učí škola kříže, kterou vede sám Kristus. Chceme-li být učenliví žáci, nacházejme čas k prodlévání u paty jeho kříže a k zahledění se do jeho tváře. Pak nejen kříži porozumíme, ale dojde nám, že kříž je možné oslavovat, ba je třeba ho oslavovat nejen jako znamení Boží lásky a nástroj vykoupení, ale i jako klíč k řešení mnoha situací našeho života. Blahopřeji všem, kteří objevili kříž, kteří dovedou slavit tajemství kříže.

+ Jan