skip to Main Content
Patriarcha Ludovico (Luigi) Piavi. Zdroj: Wikimedia Commons.

Ludovico Piavi (1833–1905)
latinský patriarcha jeruzalémský
administrátor a rektor Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského v letech 1889–1905

Ludovico Piavi (17. března 1833, Ravenna – 24. ledna 1905, Jeruzalém) ve svých sedmnácti letech vstoupil do františkánského řádu, roku 1855 byl vysvěcen na kněze a působil na Blízkém Východě, kde se naučil arabsky. Byl nejprve farářem a pak představeným františkánského kláštera v syrském Aleppu. Papež Pius IX. jej v roce 1876 jmenoval apoštolským delegátem v Sýrii a apoštolským vikářem v Aleppu. Byl proto jmenován titulárním arcibiskupem siunijským, biskupské svěcení přijal 26. listopadu 1876. Papež Lev XIII. jej po smrti patriarchy Vincenza Bracca jmenoval 28. srpna 1889 latinským patriarchou jeruzalémským. V roce 1890 byla v Jeruzalémě založena Jeruzalémská biblická škola (připravovaná již patriarchou Braccem), jejímž hlavním organizátorem byl francouzský dominikán Marie-Joseph Lagrange. V roce 1893 patriarcha Piavi zorganizoval v Jeruzalémě VIII. mezinárodní eucharistický kongres, kam papež vyslal jako legáta kardinála Langenieuxe.

Byl zároveň administrátorem Řádu Božího hrobu, do nějž během svého působení přijal 1057 rytířů a 166 dam. Roku 1891 vydal Všeobecné řádové směrnice, které měly být předlohou pro uspořádání národních kapitul rytířů Božího hrobu. I když patriarcha jmenoval své zástupce ve Francii, Belgii, Portugalsku, Anglii a na Maltě, celořádová organizace však ještě nevznikla. Jediným úspěchem bylo zřízení šlechtických kapitul v Madridu a Barceloně, vyhrazených ovšem členům řádu šlechtického původu. Posledním rytířem, jehož patriarcha Piavi před svou smrtí jmenoval, byl německý císař Vilém II., který sice nebyl katolík, ale zasloužil se o dar pozemků na hoře Sión v Jeruzalémě německým katolíkům, aby atm následně mohlo vzniknout benediktinské opatství Dormitio (Hagia Maria Sion).

Patriarcha Piavi zemřel v Jeruzalémě 24. ledna 1905 a je pochován v konkatedrále jeruzalémského patriarchátu.

Zdroj: Parma Tomáš, Rytíři, dámy a poutníci. Dějiny a současnost Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského a jeho působení v českých zemích, Olomouc: Vydavatelství FF UP 2020, s. 147.

Back To Top