skip to Main Content

Filippo Camassei, latinský patriarcha jeruzalémský a kardinál
místodržící velmistra (1907–1919)

Filippo-Maria Camassei (14. září 1848, Řím – 18. ledna 1921, Řím) byl vysvěcen na kněze po studiích na Papežském římském semináři v roce 1872. Studia zakončil doktoráty z teologie a z obojího práva.  Již v roce 1876 se stal osobním sekretářem kardinála-vikáře Raffaela Monaco La Valletty, byl také rektorem Papežského piánského semináře, od roku 1889 i rektorem papežského vysokého učení De Propaganda fide (dnešní Urbanova univerzita). Roku 1897 se stal domácím papežským prelátem V březnu roku 1904 byl jmenován titulárním arcibiskupem naxoským, biskupské svěcení přijal 10. dubna 1904. Po smrti patriarchy Piaviho jej papež sv. Pius X. jmenoval latinským patriarchou jeruzalémským (6. XII. 1906). Krátce nato, v květnu 1907, vydal papež breve Quam multa, jímž si vyhradil titul velmistra řádu Božího hrobu pro svou osobu a osoby svých nástupců: jeruzalémský patriarcha se stal papežovým místodržícím pro řád.  V roce 1908 uskutečnil Camassei slavnostní vstup do Jeruzaléma. V průběhu první světové války byl Turky donucen pobývat v Nazaretě (od listopadu 1917 do listopadu 1918).

Po skončení války zůstal až do května 1919 v Jeruzalémě, v květnu 1919 však odešel do Říma, kde jej dne 15. prosince 1919 papež Benedikt XV. kreoval kardinálem a přijal jeho rezignaci na funkci jeruzalémského patriarchy. Až do jeho smrti na počátku roku 1921 patriarchální diecézi spravoval Mons. Luigi Barlassina, nejprve jako apoštolský administrátor a od roku 1920 jako patriarcha. Kardinál Camassei byl pohřben na římském hřbitově Campo Verano do hrobky koleje Propadandy – jako jediný z moderních patriarchů není pohřben v konkatedrále patriarchátu.

Zdroj: Parma Tomáš, Rytíři, dámy a poutníci. Dějiny a současnost Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského a jeho působení v českých zemích, Olomouc: Vydavatelství FF UP 2020, s. 149nn.

 

Back To Top