Meditace kardinála velmistra o době velkého postu (2021)
Připravujeme se na vstup do doby postní. Poté, co jsme prožili rok, v němž jsme zakoušeli více nebo méně velké výzvy, které nám daly zakusit poušť, na niž se odebral Ježíš, dostáváme od našeho velmistra pozvání, abychom využili těchto šesti týdnů, které nám dává Církev k tomu, abychom se živili Slovem Božím, abychom v Bohu a jenom v Bohu znovu rozpoznali naši skálu, a znovu se dívali na pokušení, která podstupuje každý lidský život, abychom se nechali vést k odpovědím, které je třeba dát. Jako rytíři a dámy následujeme Ježíše na poušť a máme před očima skutečnost, již kardinál Filoni připomíná jako „referenční bod postního putování“: Ježíšův prázdný hrob.
Vstupujeme do velkého postu a následujeme Ježíše, nasloucháme nejenom zvuku hlasu, ale Slovu, a dáváme se přitáhnout jeho příkladem.
V každém křesťanském životě musíme projít určitou cestou, a nemůžeme se jí vyhnout. Její směr je dán smyslem, který chceme dát našemu životu, dláždíme ji svými skutky. Určitě můžeme také žít i bez toho, aniž bychom dali našemu životu nějaký cíl, aniž bychom se lopotili při jeho hledání! Můžeme však také žít tak, že jej budeme znát nebo hledat, jak to již udělalo tolik mužů a žen, kteří dali svému bezvýznamnému životu zásadní obrat. Nejde o volbu, k níž by nás někdo nutil, ale o přitakání k nabídce, která vychází z víry orientované ke Kristu.
Postní itinerář nám ukládá Církev v nadcházejících šesti týdnech v souladu s dobou liturgického roku. Jde o období, jehož cílem je Pascha, slavnost velikonoční, a procházíme tajemstvím utrpení a smrti Ježíšovy, podstoupené pro všechny, aby jim přineslo spásu.
Doba velkého postu je tedy dobou kristologickou, dobou, která je vymezena čtyřiceti dny, v nichž se Pán odbírá do ústraní pouště, podobně jako Mojžíš a Eliáš byli poustevníky Věčného. Ježíš tedy dává stranou práci jako každodenní námahu, odkládá náklonnosti a vztahy, aby se mohl celých čtyřicet dní živit Slovem Božím, aby se nechal pokoušet ohledně „bezpečí“, které instinktivně ve svém životě hledáme, ohledně životní úrovně (chléb), ohledně víry (kde je Bůh?), ohledně kouzla nenasytného kultu sebe samotného. V těchto Ježíšových pokušeních se koncentrují všechny boje naší existence: stojíme tak na křižovatce našeho života. Čtyřicet dní připravuje Ježíše na další fázi jeho života, na jeho poslání, které pro něj bylo připraveno. Toto „duchovní ústraní“ bylo nutné, aby vyšel z života, který byl až do tohoto okamžiku skrytý, zdánlivě banální a určitě nepříliš odlišný od tolika jiných životů. Tváří v tvář velmi silným napětím, které jsou v existenci každého muže a každé ženy, Ježíš připravuje svou odpověď chlebu, moci a úspěchu.
Ani v našem případě tomu není jinak. Když o tom přemýšlíme, Covid nás již po celý rok drží v takřka postním životním stylu, který otřásl naší pokojnou životní cestou, již jsme měli na uklidňujících kolejích technologií a našich schopností zdánlivě pod kontrolou. Byli jsme pokoušeni ohledně jistoty chleba (práce), ohledně odvrácení se Boha, ohledně našeho pokořeného přežívání a svobody, ve zkratce: velká Ježíšova pokušení jsou i našimi pokušeními.
Postní doba nám připomíná tento Pánův zápas; zápas, který nikdy neskončí a je přítomný v každém záhybu naší existence; zápas, který v různých podobách pokračuje pro celé lidstvo, a bude se stále dramaticky navracet, tak jako tomu bylo i v případě Ježíše, který procházel pokušením ještě v Olivové zahradě i na kříži. Na Golgotě se však zrodí nový Chrám jiného Jeruzaléma, a Ježíš pronese svou konečnou odpověď, jíž je prázdný hrob. Vztažným bodem našeho postního putování je prázdný hrob.
Velký půst je pro nás pozváním k obrácení, k tomu abychom uvěřili Evangeliu, kázanému samotným Pánem: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ (Mk 1,15). Zároveň je pro nás výzvou k tomu, abychom konali v duchu křesťanské lásky, jak nás učí Jan Křtitel: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ (Lk 3,11). Půst nás doslova žene k modlitbě, jejímž základem je přítomnost Boží, jejímž obsahem je celý život i jeho bolestné zkušenosti, a jejímž uspořádáním je afektivní sjednocení se s Kristem.
Fernando kardinál Filoni
Poselství papeže Františka k době postní: „Teď jdeme do Jeruzaléma“ (Mt 20,18). Postní doba jako čas obnovení víry, naděje a lásky
Zdroj: Webové stránky Rady velmistra OESSH, 15.2.2021. Překlad: © Česká magistrální delegace OESSH, únor 2021.