Velikonoční poselství kardinála velmistra v roce 2021
Velikonoce jsou „historií“, která je předávána, ale také „událostí“, jež pokračuje. Nejde jen o prostou událost lunárního náboženského kalendáře, i když je možní je tak někdy vnímat, nejde pouze o výroční záležitost. Toto všechno je v nich tak trochu obsaženo, protože to respektuje opakování, jímž je náš život poznamenán, cyklický charakter kalendáře i zvykovost, která nám umožňuje nezapomenout.
V každodenní mešní liturgii se Církev obrací na Boha: „konáme, Otče, památku smrti a vzkříšení tvého Syna … a vzdáváme ti díky“ (II. eucharistická modlitba). V těchto slovech nalézáme jádro našich Velikonoc: slavíme smrt a zmrtvýchvstání Ježíše a děkujeme Otci za lásku k nám, kterou projevil v Něm, našem bratrovi. Biskup Meliton ze Sard ve slavném velikonočním kázání nalezl Ježíšův předobraz v beránkovi: byl zabit v Ábelovi, měl svázaní ruce a nohy v Izákovi, stal se cizincem v Jákobovi, byl prodán v Josefovi, vyslán po vodě v Mojžíšovi, pronásledován v Davidovi, zneuctěn v prorocích, obětován k večeru, pohřben v noci, nepodlehl porušení, protože Bůh jej vzkřísil z mrtvých, vytáhl z hlubin hrobu a dal v něm znovu ožít lidstvu. Neproniknutelný Boží záměr se stává „znamením“ nebo „svátostí“ spásy. Velikonoce jsou svátostí milosti!
Jeruzalém a jeho prázdný hrob je místem této události, ale chvění jeho zmrtvýchvstání překročilo hranice Svatého města, přesahuje jakoukoli dobu.
Věčný, který k němu mluvil
Kniha Exodu vypráví o Mojžíšovi, který byl šokován teofanií, nebo mocným projevem Věčného, který k němu promlouval, a jak na Sinaji hledal skrýš, protože jeho překvapení a jeho bázeň byly veliké. Hospodin mu říká: „Postavím tě do skalní trhliny a svou dlaní tě zakryji.“ (Ex 33,22) Mojžíš pa zahlédl něco z Boží slávy a velebnosti. Ona „skalní trhlina“ byla předobrazem Ježíšova hrobu vytesaného ve skále, slova „zakryji tě svou dlaní“ jsouo předobrazem láskyplného gesta, takřka posledního pohlazení Syna od Otce, obětovaného Syna člověka a Syna Božího. Prvotní Mariino lůno bylo nahrazeno syrovým klínem země.
Zde však vyprávění nekončí. Věčný řekl Mojžíšovi: „Pak svou dlaň odtáhnu a uvidíš mě“ (Ex 33,23) – tak začal nový život. Ježíš vstal z mrtvých! Zmrtvýchvstání je život, který na sebe Ježíš bere znovu: není jen oživlý, nebo jen zdánlivě mrtvý, protože jeho život již není životem jako před tím. V Něm je nový život a s ním předchází učedníky i nás do oné „Galileje“ národů, kde nás pokořují naše existence, naše práce, naše choroby a strachy, naše hříchy.
Dar Zmrtvýchvstalého, který potřebujeme
I dnes Církev ohlašuje slovy Anděla: „Vy se nebojte. … Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen. Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte. To jsem vám měl povědět.“ (Mt 28, 5–7).
Setkání se Zmrtvýchvstalým je absolutní nutností: je nutné pro nové navázání vztahů se zmatenými učedníky, novými vztahy, které nově zamíchají vědomí: „Pokoj vám!“ (Lk 24, 36). Pokoj je darem Vzkříšeného, a jen Bůh ví, jak moc jej potřebujeme, abychom se smířili s přírodou, se sebou samými a s ostatními, a abychom dali smysl víře znepokojené nevěrou, abychom se zaměřili na Krista.
Dnešní nové Velikonoce
Prožíváme nové Velikonoce, ještě pořád jsme obestřeni mlhou pandemie Covidu-19, a nevíme, na jak dlouho ještě. Omezení připomínají dobu postní, možná jsou očišťující, ale jde o dobu obtíženou mnoha nadějemi. Papežská cesta do Iráku, země mučedníků, krátká leč hutná, zde vzbudila očekávání pokoje a smíru, možnosti dialogu a pochopení mezi národy a náboženstvími, které jsou od nepaměti ve střetu o nadvládu. Otevřela horizont, který objímá celý Střední východ, Palestinu, Sýrii a každý kontinent.
Návštěva Uru Chaldejského měla – řekl bych – hluboký univerzální rozměr. Ur byl vlastí Abraháma, člověka, který uvěřil, a k němuž se Ježíš jasně vztahuje ve velikonoční perspektivě: „Váš otec Abrahám zajásal, že uvidí můj den. Uviděl ho a zaradoval se.“ (Jn 8, 56). Abraham zahlédl den Ježíšův, den jeho zmrtvýchvstání, a zaradoval se v hloubi svého srdce, protože v tomto „dalším“ Synovi se uskutečňovala příslíbení, že se stane otcem množství národů (srov. Gn 17, 5–8).
O velikonocích můžeme nyní pozvednout oči ke Vzkříšenému Pánu, který byl proboden a jehož rány byly oslaveny. Nutně potřebujeme, abychom nezapomněli. Ježíš naplňuje přísliby smlouvy s Abrahámem a jeho zmrtvýchvstání je potvrzuje navěky. Vzkříšený má smysl pro náš život a pro celé lidstvo.
Jako rytíři a dámy Božího hrobu víme, jak můžeme přinést náš příspěvek v pokoji a dobru; jsme strážci a misionáři velikonočního poselství: Pokoj, pokoj vám, Pán skutečně vstal z mrtvých!
Požehnané Velikonoce!
Fernando kardinál Filoni
Zdroj: Webové stránky Rady velmistra OESSH, 29. 3. 2021. Český překlad: © Česká magistrální delegace OESSH, březen 2021.