Jméno Lev bylo překvapením i pro kardinály účastníky konkláve, kteří právě zvolili Roberta Francise Prevosta 267. Nástupcem apoštola Petra, a čtrnáctým v pořadí papežů tohoto jména, který tak započal pod pohledem Michelangelova Krista v Sixtinské kapli svou petrovskou službu.
Papež Lev je novým biskupem římským a hlavou katolické církve. Byl jsem zrovna skrutátorem, který počátal nahlas jednotlivé hlasy, a když získal potřební dvě třetiny, bylo na jeho tváři znatelné intenzivní pohnutí při vědomí závažnosti poslání, k němuž jej Bůh volá. Byl to také okamžik, kdy všichni kardinálové povstali a věnovali mu dlouhý a nadšený potlesk na znamení společného přijetí, bratrské náklonnosti a povzbuzení.
Lev XIV. neztratil svůj klid a pokoj, a ukázal nám svou tvář: tvář člověka Božího, který cele lne k Boží vůli, znamení víry, o niž se stále opíral, a která jej z rodného Illinois (USA) přivedla k řeholnímu životu mezi augustiniány a pak do misií v apoštolských vikariátech Chulucanas, Iquitos e Apurímac, následně k vedení diecéze Chiclayo v Peru, kam jej poslal papež Ferntišek roku 2014, aby jej v lednu 2023 jmenoval prefektem Dikasteria pro biskupy a pozvedl jej ke kardináslké důstojnosti v konzistoři 30. září téhož roku.
Je duchovním synem svatého Augustina, velkého biskupa hipponského, který ve svém mládí bloudil v pohanském filosofickém myšlení své doby (4.–5. století), aby zakotvil ve víře v Krista. Augustin byl největším teologem své doby, a chtěl dát životní pravidlo – řeholi – těm, kdo jej následovali v modlitbě a v řeholním životě, který existuje dodnes.
Lev XIV. řekl, že si toto jméno vybral s myšlenkou na dva velké papeže. Prvním z nich je Lev Veliký (4.–5. stol.), teolog, exegeta a mimořádný pastýř duší, který dal církvi v Římě prestíř a autoritu, když jasně potvrdil primát papeže v celé církvi, protože, jak říkal, „povaha papežské důstojnosti je jedinečná“ a učil, že „všichni, kdo jsou znovuzrozeni v Kristu dostávají skrze znamení kříže královskou důstojnost. Pro Lva Veliké, církev je jako tělo, v němž žije Kristus. Druhým z papežů je Lev XIII. (1810–1903), velký papež socíiální otázky ve svém století, který napsal první známou encykliku o sociální nauce církve, Rerum novarum.
Bezprostředně po volbě, v době krátké přestávky, jsem se ocitl v Sixtinské kapli vedle nového papeže a řekl jsem mu, že Lev XIII. zavedl roku 1888 v Rytířském řádu Božího hrobu jeruzalémského přítomnost žen. Papež byl překvapen, protože o tomto impulzu pro reformu našeho řádu ze strany Lva XIII. nevěděl.
Lev XIV. mi sám řekl, že bude papežem, který se nově zaměří na sociální otázku práce, protože se nacházíme v kritické době pro práci. Práce umožňuje růst důstojnosti lidské osoby a rodiny, ohrožené vpádem tzv. umělé inteligence, vykořisťováním dětské práce a dělníků bez ochranné péče ve prospěch toho, kdo klade zisk nade všechno ostatní.
Bude papežem, který do centra postaví Krista, bez nějž se veškerá činnost stává chudou co do ideálu a duchovního rozměru. Takřka nový humanismus, nejenom integrální, ale křesťanský.
Papežské heslo, které je součástí jeho znaku, In Illo Uno unum, v jediném Kristu jsme jedno, je již programem. Je inspirováno svatým Augustinem a Evangeliem podle Jana, kde Ježíš chce po svých učednících, aby v Něm zůstávali jednotní.
Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského je věrný papeži, a srdečně přeje vše nejlepší v jeho pontifikátu!
Fernando kardinál Filoni
Zdroj: Stránky Rady velmistra OESSH. Překlad: © České místidržitelství OESSH, květen 2025.