Úvaha kardinála velmistra, listopad 2021
Na otázku jedné z řádových dam, týkající se způsobu, jímž se členové Řádu Božího hrobu mají účastnit synodálního procesu, odpověděl velmistr Řádu Božího hrobu, kardinál Fernando Filoni, v „koutku velmistra“ na centrálním řádovém webu.
V sobotu 9. října [2021] jsem se účastnil „Okamžiku úvahy na začátek synodálního procesu“ spolu s dalšími duchovními, řeholníky i laiky, za přítomnosti papeže Františka. Ústřední věta papežovy úvahy zněla: „Nemusíme vytvářet jinou Církev, je zapotřebí vytvořit Církev odlišnou“. Tuto větu si papež vypůjčil od velkého teologa II. vatikánského koncilu, Yvese Congara. Co to znamená, „odlišná Církev“? Papež to neřekl, protože je přesvědčen, že Duch Svatý sám nám pomůže pochopit smysl tohot výroku a otevře nám cestu, jak nás o tom ujistil zmrtvýchvstalý Kristus. A v tomto kontextu se tážeme, zda Řádu Božího hrobu může být cizí nebo lhostejná podobná perspektiva. Při slavnostní papežské mši na otevření synodálního procesu v neděli 10. října papež prosil, abychom začali „naslouchat přáním, trápením a nadějím každé Církve, každého lidu a národa“.
Jako ti, kdo náleží k Církvi a do Církve, jsme již zapojeni do synodálního procesu, a tak je pro mne radostí odpovědět na otázku, za níž naší sestře děkuji. Odpovím pouze krátce. V našem životě rytířů a dam Božího hrobu existují tři prvky, které nikdy nesmíme ztratit ze zřetele: spiritualita, které oživuje naše bytí, láska ke Svaté zemi a její podpora, které nás charakterizují jako rytíře a dámy, a nasazení v místních Církvích, jejichž jsme součástí. A tyto tři prvky nás budou doprovázet při naší účasti na synodálním procesu.
Chtěl bych se zastavit u posledního z těchto aspektů. Každá delegace, sekce, místodržitelství je včleněna do života vlastních diecézí a nese s sebou bohatství každodenních aktivit jednoho každého z nás, našich vlastních lidských vztahů a duchovního nasazení sjednoceného s charitou, která je viditelným projevem spirituality. Spiritualitu a charitu není možné oddělit. Jednou, když jsem mluvil s řeholnicemi, jsem použil obraz, který podle mne dobře vystihuje tuto nerozdílnou jednotu: jsme jako malá loďka se dvěma vesly a pokud bychom používali pouze veslo spirituality, loďka by se otáčela stále dokola, jen kolem vlastního středu, a nikam by se na moři nedostala. Pokud však budeme používat i druhé veslo, veslo charitativní, budeme moci plout po vodách k cíli.
Vraťme se však k synodálnímu procesu. Jsme součástí našich diecézí, jsme začleněni do jejich života. Jako věřící ve zmrtvýchvstalého Krista neseme bohatství a naději pramenící z našeho setkání s ním, jak rytíři a dámy Božího hrobu udržujeme životnou pozornost pro Svatou zemi, aby byla místem setkání národů, místem pokojného soužití a místem víry, které nachází své naplnění v lásce. Naše poslání je právě takové: k odlišnosti a vzájemnému doplňování přinášíme bohatství našeho myšlení a jednání k tomu, aby Církev stále odpovídala přáním Krista, který přijal lidskou přirozenost, stal se služebníkem a konal dobro na této zemi.
V této optice vás zvu k tomu, abyste v každém okamžiku byli integrální součástí vašich diecézí, abyste prožívali zvláštní službu, kterou jako rytíři a dámy Božího hrobu dáváte, jako specifické povolání uprostřed vaší místní Církve. Začleňte se oddaně a radostně do započatých synodálních procesů a vkládejte do nich váš vlastní přínos. Bohatství dvojího pouta s „Církví Matkou v Jeruzalémě“ a „s našimi vlastním mateřskými Církvemi“ se stane bohatstvím pro mnohé další a umožní synodálnímu procesu postupovat v milosti a v bohatství evangelia jako sémě dobra pro všechny lidi.
Fernando kardinál Filoni
Zdroj: Webové stránky Rady velmistra OESSH. Překlad: © Česká magistrální delelagce OESSH, listopad 2021,