Úvaha kardinála velmistra v lednu 2021
Nově schválený Statut Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského výslovně říká, že naše instituce je “centrální instituce Církve”, a mnozí chtěli tento princip lépe vysvětlit. Asesor našeho Řádu, Mons. Tommaso Caputo, který na redakci Statutu pracoval, ve zvláštním článku vysvětluje význam této charakteristiky našeho Řádu velmi dobře. Na tomto místě bych chtěl pouze shrnout některé aspekty týkající se toho, co je centrální instituce církve.
Prvním základním prvkem, který vytváří nějakou instituci, je souhlas autority, která tuto instituci ustanovuje, díky čemuž dostává tato instituce právní osobitost.
Druhý důležitý prvek spočívá v cílech, které ustanovující autorita určuje takové instituci, a tato instituce je přijímá. Znamená to, že této instituci je přiznáno, že je veřejně prospěšná, a proto se uznává její „veřejná“ právní osobitost.
Třetí prvek spočívá ve skutečnosti, že instituce má schopnost konat činy a vyřizovat záležitosti, aby dosáhla cílů, které jí byly dány. Proto musí mít sídlo, aby bylo možné ji identifikovat, Statut a směrnice, které určují její život.
Pokud tyto principy vztáhneme na náš řád, můžeme říci, že je centrální institucí Církve, protože je ustanoven nejvyšší církevní autoritou, papežem, který uznává jeho veřejnou právnickou osobitost, protože chce stálým a dostatečným způsobem vyjít vstříc potřebám Církve ve Svaté zemi, ve spolupráci s Latinským patriarchátem jeruzalémským, a podporovat pastorační, liturgický, vzdělávací a sociální život v Ježíšově zemi. Pro dosažení těchto cílů má Řád Božího hrobu schopnost vykonávat ty materiální činnosti, které jsou nutné l dosažení výše uvedených cílů. Má své centrální sídlo v Římě a je vybaven právními ustanoveními, která řádí jeho život.
Apoštolský Stolec také našemu řádu dal jako základní úkol křesťanskou formaci vlastních členů, protože řád má své jméno a svou hlavní inspiraci v Hrobě, který přijal přítomnost Ježíšova mrtvého těla a byl svědkem jeho zmrtvýchvstání.
Nejedná se tedy o jakoukoli organizaci, ale o instituci, která má své kořeny zapuštěny v tajemství Vykoupení, určené pro spásu mnoha lidí v každé době a na každém místě. Církev chce, aby Svatá země nebyla pouze obyčejným posvátným místem archeologického významu, ale aby žila přítomností křesťanských společenství, stálých i putujících, protože právě ony ji opravdu činí živoucí. Jsme poctěni nejenom tím, že se toho účastníme, ale že můžeme přispět k poslání Krista, což nám Církev a Svatý Otec svěřili. A v tom se nachází kořen oné „vznešené instituce“ dam a rytířů Božího hrobu jeruzalémského.
+ Fernando kardinál Filoni
Zde, ve Vatikánu, jste v jistém slova smyslu doma
„Zde, ve Vatikánu, jste v jistém slova smyslu doma, protože jste starobylou papežskou institucí pod ochranou Svatého Stolce.“[1] Tato slova, plná upřímné náklonnosti, pronesl papež František ke členům Konzulty Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského dne 16. listopadu 2018, a jsou zaměřena na jeho identitu a poslání.
Řád je svou povahou nástrojem vlastních aktivit Svatého stolce směřujících k udržení latinské církve ve Svaté zemi. Tato zvláštní charakteristika, kterou naše „starobylá papežská instituce“[2] měla vždy, je nyní jasně popsána ve Statutu schváleném papežem Františkem dne 11. května 2020, kdy je Řád označen za „centrální organizaci Církve“[3] a je tak jasně dáno najevo, že pro Svatý stolec při jeho řízení všeobecné Církve má Řád konstitutivní úlohu.
Od nepaměti „je Řád přímo účasten na péči Apoštolského stolce o Svatá místa a leží mu na srdci katolické instituce, které jsou v ní činné a které jsou vyjádřením Těla Kristova přítomné v té nejživější skutečnosti: rodiny, děti, mladí ve školském vzdělávání, poutníci, charitativní organizace a kultovní budovy. Pak je možné dobře pochopit důvod, kvůli němuž Svatý Otec chtěl formálně vyjádřit, že Řád je centrální institucí katolické Církve, je veřejnou právnickou osobou podle kanonického práva a je právnickou osobou ve vatikánském státu.“[4]
Svatý Jan Pavel II. v apoštolské konstituci Pastor Bonus připomíná, že „činnost všech, kdo působí v Římské kurii a v ostatních institucí Svatého stolce, je skutečnou církevní službou, poznamenanou pastoračním charakterem, neboť je účastí na univerzálním poslání římského velekněze.“[5]
Již svatý Pavel VI. napsal: „Jak by nejvyšší velekněz, který má tolik úkolů, mohl sám dokončit bez pomoci druhých […] záležitosti péče o všechny církve […] při výkonu nejvyšší moci, která mu podle ustanovení samotného Krista … je určena ve všeobecné Církvi?“[6]
V tomto kontextu je možné ještě hlouběji a lépe povahu poslání Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského v Církvi a ve světě. V tomto ohledu nám velmi dobře pomůže již citovaný proslov Svatého Otce Františka ke členům Konzulty dne 16. listopadu 2018: „Od minulé Konzulty v roce 2013 vzrostl Řád co do počtu členů, geografického rozšíření tím, že vznikly nové místní součásti, co do hmotné pomoci, kterou poskytl církvi ve Svaté zemi i co do počtu poutí, které Vaši členové vykonali. Děkuji vám za podporu programů užitečných pastoračně a kulturně … Co se pak týká vašeho poslání ve světě, nezapomínejte, že nejste organizací filantropů, kteří se zabývají materiálním a společenským rozvojem cílové skupiny. Jste povoláni, abyste do středu vašich aktivit jako jejich konečný cíl postavili evangelní lásku k bližnímu, abyste všude svědčili o dobrotě a péči, s níž Bůh miluje všechny. To, že do vašeho Řádu jsou přijímáni biskupové, kněží a jáhni, vůbec nepředstavuje poctu. Je součástí jejich úlohy pastýřské služby, aby pomáhali těm, kdo ve vašich řadách mají zodpovědnou úlohu, a poskytovali příležitost ke společné i liturgické modlitbě na rozličných úrovních, příležitost k trvalému duchovnímu rozvoji a katechezi pro permanentní formaci a růst všech členů Řádu.“[7]
Přítomnost Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského na všech kontinentech je dobrým dokladem jeho mezinárodního rozměru a jeho katolicity. Duchovní, morální a charitativní přínos každého rytíře a každé dámy znamená pro tuto starobylou papežskou instituci odpověď na očekávání katolické církve pro Svatou zemi, v úplném přilnutí k poslání, které papež František nedávným schválením Statutu znovu potvrdil.[8]
+ Tommaso Caputo
arcibiskup prelát Územní prelatury Pompeje a asesor Řádu Božího hrobu
[1] Papež František, projev ke členům Konzulty Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského, 16. listopadu 2018.
[2] Tamtéž.
[3] Čl. 2, § 1: „Řád je veřejnou právnickou osobou kanonického práva […] a zároveň právnickou osobou v Městském státě Vatikán […] V důsledku své činnosti řád jedná jakožto centrální organizace katolické Církve […].“ Kategorie „centrálních institucí Církve“ byla zavedena Lateránskými dohodami z 11. února 1929 a označuje nejenom instituce, které v širokém slova smyslu vytvářejí Svatý stolec nebo římskou kurii (CIC, kán. 306–361), ale také sérii dalších právnických osob, které jsou na konstituční úrovni nebo jakožto nástroje jednání ve službách Svatého stolce při řízení všeobecné Církve. Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského vstupuje instrumentálním způsobem do uskutečňování vlastních aktivit Svatého stolce a tak se podílí na funkci řízení univerzální církve při péči o latinskou církev ve Svaté zemi. V tomto smyslu je centrální institucí Církve, a vždy jím byl. Nejde tedy o nějaké nové privilegium nebo potvrzení, jde jen o výslovné vyjádření stavu, který již existoval dříve.
[4] Kard. Fernando Filoni, předmluva ke Statutu z 11. května 2020.
[5] Sv. Jan Pavel II., apoštolská konstituce Pastor Bonus, 28. června 1988, n. 33.
[6] Sv. Pavel VI., apoštolská konstituce Regimini Ecclesiae Universae, 15. srpna 1967, úvod.
[7] Papež František, projev ke členům Konzulty Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského, 16. listopadu 2018.
[8] Srv. Fernando kard. Filoni, předmluva ke Statutu z 11. května 2020.
Zdroj: Webové stránky Rady velmistra OESSH, leden 2021. Překlad: © České místodržitelství OESSH, srpen 2024.