Poselství velmistra, Newsletter č. 73, červenec 2024
V těchto měsících prožíváme liturgické období po Letnicích, dobu, která je pro mnohé časem odpočinku, zaměřeným na vztahy a na rodinu, časem, v němž nás každá cesta udržuje na cestě k cíli.
Liturgicky tuto dobu označujeme jako „mezidobí“, nebo „dobu během roku“, běžnou, obyčejnou. Tato označení pocházejí z toho, že v těchto týdnech neslavíme nějakou z jednotlivých událostí utvářejících kristologické tajemství, ale liturgie nás bere za ruku, abychom následovali Ježíše na cestách Galilejí. Nenechme se mýlit onou „běžností“ a „mezi-dobím“: nejde o dobu, která je méně hodnotná, horší, nižší než ony „silné doby“ – advent, vánoce, půst a velikonoce. Je to doba učednictví (neděle 21. července), doba setkání s Ježíšem u stolu při rozmnožení chlebů a ryb (neděle 28. července), doba, v níž se tážeme, kdo je to Ježíš a slyšíme od něj odpověď, že je chlebem života (neděle 4. srpna). Jde také o dobu poslání, misie (neděle 14. července), doba, v níž jsme povoláni zapojit se, hlásat dobrou zvěst, učinit svým pokladem ro, co jsme přijali na naší cestě víry a odrážet světlo, jež ozařuje každé stvoření, aby se ti, kdo jsou okolo nás, mohli cítit milovanými syny a dcerami Božími.
Naše prožívání tohoto času doprovází zvláštním způsobem přímluva dvou žen: Marie, jejíž nanebevzetí slavíme 15. srpna, a svaté Heleny, matky Konstantinovy, jedné z patronek našeho řádu, jíž vděčíme za postavení baziliky Božího hrobu a již slavíme 18. srpna.
Život ve Svaté zemi je nadále plný hlubokého neklidu, a v přílivu zpráv můžeme otupět vůči obrovskému utrpení jejích obyvatel. Zůstaňme stále bdělí, pozorní, a směřujme neustále náš pohled k Ježíšově zemi, když jako dámy a rytíři naší modlitbou, našimi penězi i naší blízkostí pokračujeme v podpoře společenství, která čelí době temnoty.
Tak se naše „běžná doba“ stane příležitostí k něčemu mimořádnému.
Fernando kardinál Filoni