Kyperské sympózium o situaci křesťanů na Blízkém Východě
Sdružení organizací pomáhajících východním církvím (ROACO – Riunione delle Opere di Aiuto alle Chiese Orientali), organizační složka Dikasteria pro východní církve, zorganizovalo v kyperské Nikósii ve dnech 20. – 23. dubna 2023 sympózium církví na středním Východě s názvem „Zakořeněni v naději“. Sympózium se konalo u příležitosti 10. výročí vydání posynodální apoštolské exhortace „Ecclesia in Medio Oriente“. Exhortace je závěrečným dokumentem 10. zvláštního shromáždění biskupského synodu ve dnech 10. – 24. října 2010, které se týkalo Blízkého Východu a papež Benedikt XVI. ji podepsal během své návštěvy Libanonu dne 14. září 2012.
Kyperské sympózium východních křesťanských církvi ukázalo, že v posledních letech došlo k výrazným změnám v postavení křesťanů na blízkém Východě, které pro ně znamenají nové problémy a nové výzvy. Arcibiskup Claudio Gugerotti, od konce listopadu 2022 prefekt Dikasteria pro východní církve, pozdravil více než 250 představitelů katolických církví na Blízkém Východě a řekl mimo jiné: „My lidé ze Západu máme tíživou odpovědnost za destabilizaci podmínek Středního Východu, která pramení z naší tendence k vývozu naší kultury a z toho, že po ostatních národech žádáme, aby jí přizpůsobili své životy. Jaké západní katolíci se omlouváme, že jsme tuto krátkozrakou vizi podporovali. Vzdáváme čet vašemu hrdinskému úsilí o svědectví naší společné víry ve všemožných obtížích.“ Prefekt přítomné účastníky sympózia také ujistil o pomoci a podpoře Svatého Stolce, a to nejenom finanční, protože všeobecná církev si nemůže dovolit ztratit „přítomnost, dědictví, svědectví a především víru křesťanů na Středním Východě“.
Patriarcha Sako o tíživé situaci východních křesťanů: „Dnes jsme ztraceni, zklamaní, nemáme sílu.“
Jedním z účastníků sympózia byl i kardinál Louis Raphael Sako, chaldejský patriarcha bagdádský. Z jeho rozhovoru pro Vatican News, který vedla novinářka Francesca Sabatinelli, vybíráme jeho podstatné části.
Eminence, jak je možné pomáhat křesťanům, aby zůstali ve své zemi, aby neztráceli naději a svědčili o své víře?
My křesťané nejsme v těchto zemích náhodou, máme své povolání, ale také potřebujeme pomoc, naslouchání, doprovázení velké matky církve. Je potřeba podporovat křesťany, aby neodcházeli, pomáhat jim aby neemigrovali. Bude opravdu velmi závažné, pokud Střední Východ ztratí přítomnost křesťanů, pokud zde již nebudou křesťanské kořeny. Přítomnost křesťanských církví je ohrožena a ony samy nevidí svou budoucnost v Iráku, v Sýrii, v Libanonu, v Palestině, kvůli politickým, ekonomickým a kulturním výzvám, a nejenom kvůli nim. Na Západě chybí náboženské a lidské hodnoty, je zde sekularizace a z života se vytrácí jakákoli sakralita. Ny Východě je však fundamentalismus, který se proměňuje v teror a terorismus, jsme ohrožováni, jsme marginalizováni. Naše domy, naše majetky, naše vesnice jsou okupovány, a je zde také demografická otázka.
Co se odehrálo v letech, které následovaly po synodě a vydání exhortace?
V roce 2009 jsem osobně požádal papeže, aby věnoval synod Střednímu Východu, pro nás, malé církve s rizikovou budoucností, aby nám to dodalo naději. Ale dnes je všechno úplně jinak. Exhortace je moc pěkná, ale my nyní žijeme v úplně odlišném světě. Návštěva papeže Františka v Iráku, jeho projevy, jeho blízkost a jeho přátelství s muslimy daly vzniknout dokumentu o bratrství z Abú Dhabí a umožnily jeho setkání s Al Sístáním [setkání v Najafu v březnu 2021], kdy ájatolláh řekl, že jsme bratři. Je zapotřebí toto všechno využít, abychom také žili jako bratři a jako občané. A také proto, abychom změnili mentalitu těch, kdo si myslí, že muslimové sjouo nadřazeni ostatním, křesťanům, k nimž se opak chovají jako k občanům druhé kategorie. Tak to ale nemůže být! Křesťané byli v Iráku před muslimy, jsme však menšinou, a tak potřebujeme ostatní.
Znamená to tedy, že jak dokument o bratrství z Abú Dhabí, tak i encyklika Fratelli tutti nepřinášejí pro dialog očekávané plody?
Je zde dialog s muslimskými autoritami, ale je nutné jej implementovat. Naději dodávají křesťanům i návštěvy biskupů a kardinálů ze Západu. Protože i když na Východě je kmenový systém, jsme a zůstáváme jednou Církví, která potřebuje blízkost a přátelství, a to prostřednictvím činů, nejenom slov.
Jaké konkrétní činy by tedy mohly opravdu pomoct východním církvím a jejich věřícím, aby zůstali, a aby také měli svou roli ve veřejném prostoru?
Všichni mluví o lidských právech, ale k nám se nechovají stejně jako k muslimům, nemáme stejná práva a stejné povinnosti. Místo toho, aby se rozvíjely demokratické a občanské státy, jsou budovány překážky. Pomohlo by odloučit náboženství od státu. To vše vyžaduje diplomatickou a politickou podporu i zvenčí, ve prospěch křesťanů, kteří jsou nyní pronásledováni (i když velmi diskrétně a neveřejně). Pro křesťana to znamená, že nemůže být ministr, nebo musí snášet obsazení vlastního domu, nebo výhrůžek, aby nebyl unesen. Například v Libanonu byli křesťané většinou, to oni stojí na počátku Libanonu. Kolik křesťanů tam ale zůstává dnes? Všichni by chtěli opustit tento střední Východ, který jej jejich zemí, jejich identitou. Historie nás učí, že křesťané toho tolik dali svým zemím, ale nyní se svět změnil, a my platíme za špatnou západní politiku. Je nás méně než půl miliónu, možná nás bude zítra jen 300 tisíc, třeba i méně. Rodiny jsou rozděleny mezi Irákem a Západem, lidé si pomáhají, aby odešli a ne aby zůstali. Dnes jsme ztraceni, zklamaní, nemáme sílu.
Zdroj: Vatican News 22,4.2023
Jeruzalémský patriarcha Pizzaballa zvěřejnil svůj rozhovor na serveru YouTube :
