Skip to content

Poslušnost

K základním vlastnostem rytíře patří poslušnost, schopnost vnímat a respektovat svého velitele. Ba ještě víc, porozumět mu, sjednotit se s ním a chtít to, co chce on. To je předpoklad dobré spolupráce i úspěchu jak osobního, tak společného. Je-li mým velitelem Kristus, jak slyšet jeho hlas, jak si představit správnou poslušnost?

Jednou z nejvýznamnějších duchovních cest je Řehole svatého Benedikta (480 – 547), který je považován za otce Západního mnišství, staršího než rytířské řády, a stavitele křesťanského Západu. Stavěl na jednoduchém hesle: Ora et labora. Nedaleko Říma založil v Subiacu prvních dvanáct malých společenství. Pak Monte Cassino, první velký klášter. Do začátku 14. století dal benediktinský řád církvi 24 papežů, 200 kardinálů, 7000 arcibiskupů, 15 000 biskupů. Ve vrcholném období měli 37 000 klášterů. Z jejich členů bylo 1500 prohlášeno za svaté.

Vidíme-li tak bohaté duchovní plody, ptáme se po prameni, z něhož čerpaly dlouhé generace nesčetných žáků velkého Patrona Evropy. Některé předpisy jeho Regule byly jistě dobové a dnes se nepraktikují, ale jeho vidění duchovního života je stále oslovující.

Duchovní život je podle Benediktových představ umění – duchovní umění. Kdo se chce naučit některému umění, musí především znát jeho cíl a určení. Celé své jednání pak podřídit tomuto cíli. Benedikt považuje k výkonu duchovního umění za nezbytné tyto základní postoje:

Naslouchání – Benediktinská řehole začíná slovem obsculta – poslyš. Je to jeden ze základních pojmů duchovního života. Mnich je ten, který slyší a tím je schopen zachytit slovo zjevujícího se Boha. Bez naslouchání není možné setkání. Naslouchat moudrosti je podle starozákonního chápání cesta k životu. Slyš, můj synu, přijmi mé výroky, budeš živ mnoho let (Přísl. 4,10). Výzva k naslouchání připomíná základní Boží směrnici pro jeho národ: Slyš, Izraeli, zákony a ustanovení, které tě naučím dodržovat, abyste zůstali na živu… (Dt 4,1). Neslyšet je hřích, slyšet však znamená zaslíbení života. Naslouchej se smyslem víry… naslouchej co nejpozorněji, a nedej svou duši obtížit spánkem, ale probuď ji k bdělosti a buď moudrý v horlivosti porozumět mé řeči (RB Předmluva 5). Naslouchání není schopnost, kterou se člověk jednou naučí a pak ji už navždy vlastní. Je to spíše disciplína srdce, stále probíhající proces pozornosti a vnitřního zaměření na cíl. Nakloň ucho svého srdce, jde o nejvnitřnější lidské stojící jako protějšek před božským ty. Naslouchající je tedy milující.

Poslušnost – Slyšet a činit, naslouchat a poslouchat z nejvnitřnějšího srdce, navrátit se z neposlušnosti a obrátit se poslušností k Bohu, je snad nejstručnější vyjádření Benediktova chápání poslušnosti. Poslušnost je cestou k životu, protože to je cesta, kterou šel sám Ježíš. Poslušnost bez prodlévání je pokoj těch, kterým je nade všecko drahá láska ke Kristu (RB 5, 1-2). Řehole učí, že každý, kdo jde cestou následování Krista, potřebuje duchovního vůdce, zkušeného člověka, který ho chrání sebeklamu. Poslušnost znamená i objevit své vlastní povolání, svůj nezaměnitelný vztah k Bohu. Je to obtížná práce, proto vybízí své učedníky, aby se řídili pokyny svého mistra a laskavého otce. Námaha poslušnosti chce vytvořit prostor pro lásku. Proto se učedník nedá svést sebeklamem, ale jde svou cestou podle pokynů představeného. V klášteře však nejde jen o poslušnost představeného, ale ve vzájemné poslušnosti se mají předcházet (RB 72,6). Poslušnost je výrazem žhavé lásky, ne prvotního nadšení, ale lásky vyzrálé a vyzkoušené, proto žhavé. Mluví o člověku, který v poslušnosti našel cestu do vlastního srdce, který očistil srdce od zatvrzelosti a stal se schopným naslouchat na všechny strany a dělat, co je třeba. Žít takto zcela v Boží přítomnosti je plodem dlouhého vnitřního růstu.

+ Jan

Back To Top