skip to Main Content

Dne 16. ledna 2020 se nový velmistr Řádu Božího hrobu, kardinál Fernando Filoni, ujal svého úřadu. Za přítomnosti členů Rady velmistra v římském řádovém sídle Palazzo della Rovere přijal od svého předchůdce kardinála OBriena investituru a stal se rytířem kolany. Při této příležitosti také pronesl svůj nástupní projev a na závěr poděkoval svým blízkým spolupracovníkům z Kongregace pro evangelizaci národů, kteří jej při této příležitosti doprovázeli.

 

 

 

Nástupní projev kardinála Filoniho: „Začněme znovu u Kristova prázdného hrobu“

„Kdybys znala dar Boží.“ (Jan 4, 10)

Tento citát je z Janova evangelia. Ježíš se nalézá v samařské vesnici Sychar, vedle cesty je studna, kterou dal Jákob svému synu Josefovi. Studna v naší paměti vyvolává hrob, v němž je skrytý život, tj. voda, kterou je nutno čerpat. Unavený Ježíš vidí ženu snažící se načerpat vodu a prosí ji, aby mu dala napít. Jde o obvyklou scénu v oblastech, kde voda neteče po povrchu a je třeba ji čerpat z hloubky.

Tak začíná dialog mezi Ježíšem a samařskou ženou, v němž jí sděluje, že kromě přirozené vody existuje ještě „jiná“ voda pocházející z „pramene vyvěrajícího k věčnému životu“ (Jan 4, 14). Podobně jako Ježíš říká, že má „jiný“ pokrm, „který vy neznáte“ (Jan 4, 32), a to v souvislosti s pokrmem, který šli učedníci koupit do vesnice. Poté se Ježíš setkává s obyvateli Sycharu, kteří jej rozpoznají jako „spasitele světa“ (Jan 4, 42). I tak můžeme stručně shrnout vyprávění evangelisty Jana.

Tato epizoda z Ježíšova života mi umožňuje zasadit službu, k níž mne povolal Svatý Otec, do jasného rámce a jež mi umožňuje dát smysl mému pobývání s vámi, smysl příslušnosti k velké rodině rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského, k níž ode dneška patřím. Chtělo by se mi říci, že jsem něco jako farář oné velké „farnosti“ rozeseté po celém světě. Všichni máme potřebu čerpat z hloubky – to je výraz sv. Pavla –, tohoto tajemství milosti, jež nám umožňuje „poznat Kristovu lásku, která přesahující veškeré poznání“ (Ef 3, 18-19).

Dnes začínáme novou kapitolu dějin řádu bohatého na události, které jej tak zušlechtily. Znovu myslím s vděčností na Jeho Eminenci kardinála Edwina O’Briena za jeho nasazení, s nímž tak kompetentně a nezištně řád vedl. Díky Vám, Eminence!

Zdravím všechny přítomné: Jeho Excelenci asesora, Mons. Tommasa Caputa, Radu velmistra, Jeho Excelenci Mons. Franca Crociho, velkopřevora místodržitelství pro střední Itálii, čestného generálního místodržitele Jeho Excelenci prof. Giuseppa Dalla Torre del Tempio di Sanguinetto a veškerý personál.

Chtěl bych Vás ujistit o svém nasazení pro náš řád a všechny vás povzbudit. Abychom mohli společně kráčet vpřed, musíme společně prosit Krista o dar „jeho“ vody a „jeho“ pokrmu proto, aby naše cesta, cesta každé dámy i každého rytíře, byla věrna povolání a službě, k nimž jsme se zavázali.

Dámy i rytíři, všichni jsme si vědomi poslání, jež máme naplňovat. Nechybí nám vznešený ideál vyžadovaný samotnou povahou naší instituce. Ale „vznešenost“, pocta, o níž mluvím, nepochází, jak říká svatý Řehoř Naziánský, biskup a učitel církve, z „titulů předků nebo z činnosti jejich života, ale z toho, že se nazýváme křesťany a skutečně jimi jsme.“ (Řeči 43, 19-21).

Přijatý závazek vpravdě vychází z onoho prázdného hrobu, tedy z Kristova zmrtvýchvstání, z něhož je odvozeno veškeré hluboké poznání skrytého i veřejného života Páně, ale i jeho slov. Prázdný hrob k nám promlouvá o živoucím Mistrovi, kterého apoštol Tomáš poznává a vyznává jako svého „Pána a Boha“ (Jan 20,28). Církev je pak poslána zvěstovat tohoto Pána a Boha všem národům ve všech dobách a vydávat o něm své svědectví.  Každá dáma i rytíř začínají stále znovu právě zde. V prázdném Hrobě má počátek nasazení života, spirituality, společného úsilí i účasti na potřebách Svaté země. To bude vždy náš výchozí bod, k němuž se budeme stále vztahovat. Začněme znovu u Kristova prázdného hrobu, který spatřili mnozí, ale „viděli a uvěřili“ (Jan 20,8) pouze Petr, Jan, Marie Magdalská, Jana, Marie Jakubova a několik dalších. Právě je můžeme považovat za první rytíře a dámy Božího hrobu. Jsme dědici těchto svědků a právě v tom dnes svědčíme a dáváme smysl naší účasti na životě Řádu.

Zdroj: Stránky Rady velmistra OESSH. Překlad: © Česká magistrální delegace OESSH, 2020.

Back To Top