skip to Main Content

„K překonání zdí a neúspěchů je nutná důvěra“

Rozhovor s Mons. Pierbattistou Piazzaballou, administrátorem Latinského patriarchátu

Palazzo della Rovere v Římě, sídlo Rady velmistra Řádu Božího hrobu, bylo 21. 10. dějištěm konference vysílané online, která se věnovala tématu „Svatá země a Střední Východ. Aktuální události a možné perspektivy“. Tuto konferenci inicioval velmistr řádu kardinál Fernando Filoni v rámci oslav 25. října, kdy se koná slavnost Panny Marie, Královny Svaté země, patronky Řádu Božího hrobu. Na otázky novináře RAI Piera Damossa odpovídal apoštolský administrátor Latinského patriarchátu jeruzalémského, monsignor Pierbattista Pizzaballa, který  definoval současnou situaci Středního východutakto : „Dohoda mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty zprostředkovaná prezidentem Trumpem ještě více izolovala Palestince. Izraelsko-palestinská otázka již dlouho není součástí mezinárodní veřejné agendy. Palestinci byli dlouho dostatečně izolovaní. Nyní, dokonce ve srovnání se samotným arabským světem, jsou ještě izolovanější. Musíme si položit otázku, jak dál pokračovat. Dokud pro palestinský lid nebude nalezeno srozumitelné a důstojné řešení, dotud nebude na Středním Východě existovat stabilita. A pak palestinská otázka je i součástí blízkovýchodního kontextu velké transformace: libanonské otázky, syrské otázky, Erdoganova intervencionismu, který jasně ukazuje, jak se mění struktury na celém Středním východě. Velkými „hráči“ jsou Turecko, Emiráty, Saúdská Arábie a Írán. Pak jsou tu další, jako Rusko, USA a také Čína. Libanon a Sýrie – dokonce i Irák – se staly bojištěm. A zdá se, že Evropa – ponořená do vlastních problémů – zapomněla na svou mezinárodní agendu.“

Řešení „dva národy – dva státy“ je stále obtížnější

K tomuto komplexnímu panoramatu blízkovýchodní reality přidal monsignor Pizzaballa úvahu k řešení „dva národy, dva státy“: „Řešení dva národy – dva státy je dnes jediným možným neřešením. Je velmi těžké říci, zda „dva národy, dva státy“ jsou životaschopným řešením. Zároveň se ptáme sami sebe, co můžeme dělat, když „v tuto chvíli“ neexistuje žádný dialog mezi oběma stranami. Izrael a Palestina spolu roky nemluví a chybí důvěra. A ve skutečnosti již ani mezinárodní společenství zde není přítomné, takže jsme svědky situace pozastavení, vyčkávání. Cesta tedy existuje, ale technicky se nezdá uskutečnitelná. Na dosažení míru, který se dnes jeví jako utopie, musíme pracovat dlouhodobě.“

Budoucnost se buduje na důvěře

Utopie spojená se současností však nemůže zabránit budování budoucnosti. A budoucnost Izraele a Palestiny, řekl monsignor Pizzaballa, potřebuje především „propojování“: „Je třeba budovat důvěru mezi dvěma populacemi, která v tuto chvíli neexistuje.“ A dodal: „Zeď, která existuje a rozděluje, je také známkou nedostatku vyhlídek: potřebujeme gesta k budování důvěry kousek po kousku, a to se nestane mezi dneškem a zítřkem, to vyžaduje také vizi a vedení. Musíme začínat znovu a mít na paměti poučení z minulosti, včetně selhání, selhání jednání v Oslu a různých dalších dohod. A to bude nějakou dobu trvat.“

V pandemii je palestinská ekonomika ještě křehčí

Apoštolský správce latinského patriarchátu v Jeruzalémě také připomněl, že pandemie na svém počátku zasáhla Blízký východ mnohem méně než Evropu. Pak se ale přišla další a ještě znepokojivější vlna. Kromě zdravotních hrozeb se totiž  zavřely hranicemi a dostavila se také sociální a ekonomická krize. Zejména v palestinské realitě, která je ekonomicky křehčí, nastala pro mnoho rodin velmi obtížná situace. Monsignor Pizzaballa připomněl, že také v Jordánsku došlo k znepokojujícímu zchudnutí rodin. „Byla to velmi tvrdá rána, ze které nevíme, jak se dostaneme ven. Pochopili jsme, že virus nerozlišuje: ovlivňuje všechny. Na Středním východě bylo zavírání kostelů, synagog a mešit „obtížně stravitelné“, protože bohoslužby a modlitby jsou důležitým aspektem společenského života v této oblasti“.

„Bratrství“ k vymanění se z krize

Současná krize přináší mnoho obtíží, ale může se také „stát příležitostí, pokud se z ní poučíme“. To poučení může být třeba v tom, že přijmeme myšlenku, že „jsme si navzájem sourozenci“, že „musíme žít společně a budovat sítě běžného života také v sociální a náboženské struktuře“. Připomněl, že ve Svaté zemi žili Židé, křesťané a muslimové vždy společně. Svatá země věděla vždy co je pohostinnost, co znamená být spolu i v mnoha obtížích. Na širší a možná institucionální úrovni jsou velkou obtíží právě předsudky a stereotypy.  Události, jako ta z roku 2019 v Abú Dhabí spojená s  podepsáním prohlášením „Dokument o lidském bratrství pro světový mír a společné soužití“, nebo to, co jsme prožili 20. října 2020 v Římě díky výzvě „Sám se nikdo nezachrání“, iniciovaný Komunitou Sant’Egidio, musí být přeneseny do konkrétní reality dané země, do jednotlivých komunit a obcí.

Dialog je sdílení

Dále monsignor Pizzaballa řekl: „Dialog je postaven na společném životě. Je postaven v každodenní realitě“. S odkazem na encykliku „Fratelli tutti“ papeže Františka, pak na závěr apoštolský administrátor latinského patriarchátu v Jeruzalémě zdůraznil, že naděje na bratrství musí překonat útoky individualismu. A je to právě ono – sourozenectví – způsob, jak otevřít cestu dialogu, a jak budovat budoucnost.

Záznam rozhovoru

Celý rozhovor, simultánně překládaný do angličtiny, je možné sledovat na kanálu Youtube.

Zdroj: Vatican News, upraveno -pž-

„K Překonání Zdí A Neúspěchů Je Nutná Důvěra“
Back To Top